Rok se s rokem sešel a tak vzhůru zase s komínáři do Alp. Večerní sraz v kempu v Kaprunu, trocha bumbání a ráno už nás ženy odvážejí k poslední výspě, ke které se dá dostat autem - Kesselfal Alpenhaus ve výšce cca 1000m. Jediná Lenka nezůstává dole s ostatními maminkami, aby hlídala dítka, neboť žádné dítko nemá. A tak vyrážíme v pěti, pěkně pěšky, autobusy, které vozí turisty až k horní přehradní nádrži, zavrhujeme. Ona totiž jízda stojí 22eur a na to se můžem pěkně vyprdnout. Aspoň budeme mít výstup poctivý. Stoupání začíná hned zostra, nejprve lesem, kolem tunelů a lanovek, křižujíce občas asfaltku, po které jezdí ony busy. Nerozchození se samozřejmě řádně potíme, ale u hráze první přehrady ve výšce 1647m nás ochlazuje déšť, takže je vše dobré. Hráz výš položené přehrady se zdá už blízko, opak je ovšem pravdou, trvá to k ní ještě pěkně dlouho. Cesta je pestrá - od malých pěšinek traverzujících srázy nad vodní hladinou, přes chůzi jedním z tunelů až po asfaltku a pohodlnou cestu mezi travnatými loukami. Na hrázi té vyšší přehrady (Mooserboden, 2036m) se počasí lepší a my dáváme dlouhou a pohodovou pauzu. Hráz je plná takyturistů, které sem dovezly busy, přibližně třetina z nich jsou arabové včetně žen zahalených v nikábech, burkách a podobných těchto oděvech, zkrátka vítejte v Alpách ve druhém desetiletí 21. století. Vrcholy se halí v mracích, ale i tak je něco vidět, zejména mohutný ledovec Karlingerkees, který se zdvihá za hladinou přehrady, mě fascinuje. Po dostatečném odpočinku a nasycení je ale třeba pokračovat, ještě nás čeká 800m nahoru k chatě. Výstup je to, stručně řečeno, dlouhý. Počasí se s výškou kazí a nahoře u chaty mám regulérně dost, přece jen 1800m převýšení s batohem za dva lidi, to není úplně procházka do Stromovky nebo dokonce až do Krče. Ovšem chata sama o sobě je skvělá! Pokoj máme sami pro sebe, večeře je luxusní, pivo dobré, dostáváme dokonce pozornost podniku od chatára v podobě rundy slivovice, inu nezbývá než si dát ještě další pivo a další a další... Na což tady nejsou zvyklí! Obsluha se vždycky tváří nevěřícně, když pro sebe žádáme dalších pět piv, až to chatár vyřeší další rundou a piva už nám objednává sám, přisedne si a snaží se nám z mobilu vnutit písně Metalliky jako ty nejlepší na světě, trochu komunikujem a je prostě všeobecně blaze. Končíme každý s pěti kousky a dvěma panáčky pálenky, nu zkrátka češi v horách!


Přidáno: 25.10.2018 --- Fotky: B., Lenka, Pich

© 2018 PlzDi