Similaun, 3606m
      zpět

   Vrcholový den. Vyrážíme od chaty v 5 ráno a výstup začíná paradoxně krátkým sestupem. Sejdem k potoku, překonáme jej po můstku a pak už vzhůru na hřeben po cestě, která chvílemi mizí ve sněhu. Ani takhle brzo ráno v této výšce nemrzne, takže se boříme a je to námaha. Na hřebeni se přiloudá slunce, začínají být výhledy a je to krása, cesta ovšem ubíhá jen pomalu. Spodního okraje ledovce dosahujeme až v 9h, což nebylo úplně v plánu, leč rychleji to v měkkém sněhu zkrátka nešlo a znát už je trochu i výška, která nepříjemně zkracuje dech. Navazujeme se ve výšce 3200m a neustále kolem nás bzučí vosičky, je znát, že Evropu zrovna svírá vlna těch nejvěších veder. Následuje monotónní dusačka sněhovou plání vzhůru, vrcholek je tak blízko a přitom jako by se vůbec nepřibližoval. Hřebene dosahujeme až před jedenáctou, odvazujeme se od lana a po malé svačince míříme vzhůru. Začíná být jasné, že na počasí máme kliku jak vrata od stodoly, neboť viditelnost zdá se být až neuvěřitelně dobrá. Na vrcholu Similaunu jsme v půl dvanácté, tedy po 6,5h. Výhled ovšem překonává ty nejlepší představy! Na západ vidíme 100km daleko až za čtyřtisícovou Berninu, na východ dokonce až 140km vzdálený Grossglockner. Velká pecka. Po většinu času jsme na vršku sami, takže jen mlčky sledujeme okolí. Radost! Až po cca 1,5h se odhodláváme k sestupu. Seběhneme hřebínek, cvakneme se opět na lano a vzhůru dolů. Zaujme nás ještě cestou kamenitá mulda, která je vedlejším vrcholem Similaunu, a tak si na ní vyběhneme. Po hřebeni Marzelkamm a hlavním vrcholu je to třetí třítisícovka toho dne a má sběratelská duše plesá. Sestupujeme zhruba po státní hranici mezi Rakouskem a Itálií, spíš jsme více v Itálii. Scházíme až na chatu Similaun ve výšce 3015m, nabíráme vodu a pak už zbývá jen dolina k chatě. Co by se zdálo být už jen lehkým doklepnutím, to je v daných podmínkách neskutečně únavná cesta. Neustále se propadáme do sněhu, přitom kolem je nesnesitelné vedro; hledáme cestu mezi potůčky zurčícími pod sněhem a mezi jezírky, která se v něm tvoří. Je to dlouhé a nekonečné. Až po hodině už jsme natolik nízko, že sníh téměř ustává a jdeme po relativně normální cestě. Na chatě jsme až v půl šesté, túra nám tedy zabrala 12,5h... Večeříme skromně, víc pivo než jídlo, vládne ovšem spokojenost. Velká a parádní věc!


Přidáno: 15.10.2019 --- Fotky: B., M.i.X


© 2019 PlzDi