Po krásném spánku u jezera nezbývalo než sestoupit, což jsme pojali jako celodenní výlet a rozlučku s horami, než abychom prchali přímo nejkratší cestou dolů. Předpověď byla ve stylu buď a nebo, proto už jsme nepokračovali raději vzhůru na vrcholky. Nakonec z toho bylo to „nebo” a to znamenalo, že den byl krásný až běda. Naše fyzické i psychické fondy však už byly vyčerpány, takže jsme dodrželi sestupový plán. Od jezera Laghetto jsme klesli o 250m níž k říčce Ticinetto, po šikmé lávce ji přešli a obdivovali přitom krásný vodopád nedaleko. Následovala dlouhá traverzující pěšinka lesem, která nás vyvedla na louky, minuli jsme pár kouzelných horských vesniček, které nikdy neviděly auto ani asfalt, škvařili se na slunci i zase chladili v lesních úsecích, kochali se nádherným okolím, Lenku málem uštkla zmije, zkrátka samé krásné a zábavné chvíle. Cesta však byla velmi dlouhá; zradou bylo, když jsme z obce Gribbio museli ještě 200m do kopce, abychom pak mohli konečně finálně sestoupit do městečka Faido ve výšce 710m, kde nás teprve skutečně přivítala civilizace. Sedli jsme na vlak, svezli se do Bellinzony, prošli si krásné město a dali drink, auto jsme objevili na svém místě a to byl konec naší výpravy. Tedy nepočítáme-li už těch 8h na dálnici zpět z příjezdem v 5 ráno ;)

Přidáno: 29.6.2021 --- Fotky: B., Lenka

© 2021 PlzDi