Vyspali jsme se velmi dobře, po únavě z předchozího dne to šlo jedna báseň. Ráno je opět jasné, ale vytvořil se nezanedbatelný opar, takže daleká viditelnost je ta tam. Nabíráme sníh v nedalekém sněhovém poli a roztápíme jej na čaj, kávu i co by pití na téměř celý den. Žádná jiná voda tu nikde k mání není. V tu chvíli ještě nevíme, že jsme rozehřáli poměrně málo a že nám bude voda dost citelně chybět... Po deváté vyrážíme z brlohu a už kolem desáté začíná být slunce nechutně spalující. Scházíme bludištěm šutrů velkých i malých k odbočce na Spitzmauer, kde necháme pod balvany ve stínu bágly a nahoru jdeme nalehko. Žár nabývá na intenzitě a není možné se před ním nikam schovat, začíná se nám vpravdě horký výstup. Cesta vede oklikou pod vrcholky Weitgrubenkopf (2259m) a Meisenberg (2119m), na oba si odskočím, až už jsme v kýženém sedla pod vrcholovou hlavou Spitzmauera. To už výstup dlouho netrvá a když je půl druhé, užíváme si vrcholovou půlhodinku; výhled je kvůli oparu jen velmi omezený, ale bližší horizonty vidět jsou a nabízejí zajímavé pohledy na specificky tvarované štíty Mrtvých hor. Pak už je ale na čase vyrazit, máme před sebou ještě 1900m sestupu. Velmi záhy dojde pití, které jsme na výstup vyčlenili, a po příchodu k batohům dopíjíme žíznivi to, co v batozích zbylo - moc toho ovšem už není. Následující 1,5h chůze k chatě je krajně nepříjemná, žízeň je devastující a člověk až žasne, jak rychle bez pití ubývají síly. Poslední stovky metrů k chatě se zdá, že chrastíme jako suché dříví; první doušky vody na chatě jsou zázrakem a doslova životem do žil! Pak už je vše zalito sluncem, užíváme si pohodu na terase a necháváme dobíhat zážitky shora, abychom s pozdním odpolednem chatu opustili a vydali se na zbytek sestupu k autu. Docházíme za tmy a hned měníme lokaci - po 2h jízdy už uléháme v lesíku nedaleko Č. Krumlova. Další část dovolené už bude patřit Šumavě...

Přidáno: 3.3.2023 --- Fotky: B., Lenka

© 2023 PlzDi