Po Rychlebských horách jsme vyrazili omrknout Hrubý Jeseník. Brzy ráno jsme popojeli busem na Ramzovou a zanořili se do hlubokých lesů, kterými jsme při Vražedném potoku (ano, skutečně se tak jmenuje) vystoupali až na Obří skály, monumentální skalní útvar s výhledem na Rychlebky i Králický Sněžník. Po modré jsme stoupali dál, les se stával víc a víc horským, až začal přecházet do kleče a bylo zřejmé, že jsme na Šeráku. Horskou chatu jsme zatím nechali být a šli jsme najít vrchol, hezkou loučku zcela mimo cesty. Výhled do okolí naprosto famózní, počasí nám přálo. Na chatě nás čekal vynikající oběd, ale taky haldy hlučných turistů, z nichž někteří byli i přes brzkou denní dobu už slušně namol. Zvláštní, vidět lidi pologramotně hýkat takhle v horách a ještě k tomu už v poledne...
  Nechal jsem Lenku odpočívat a v rámci tisícovkářského lovu si seběhl 300m výškových dolů na Šumný, vedlejší vrchol Šeráku, jehož vrcholové skalisko bylo moc fajn. Jen těch 300m zpět nahoru už tak fajn nebylo. Setkali jsme se opět s můrkou a pohodovým chodníčkem vystoupali na nejvyšší bod dne - Keprník, na kterém nás však opět překvapili lidé s viditelnými příznaky nadměrného bumbání; zřejmě je v místních horách zvykem pít jak Dán. Široširý výhled byl parádní, přesto jsme se ale příliš nezdrželi. Za Keprníkem jsme odbočili z hlavní hřebenové trasy, rázem jsme byli skoro sami a mohli vychutnávat okolní vrchovištní les a ticho narušované jen zpěvěm ptáků a občasným cvrčením malé havěti. Posledním vrcholem dne byl Vozka, na jehož skalisku jsme si odpočali a naposledy se kolem dokola rozhlédli, maje Jeseníky jako na dlani. Následoval dlouhý, ba nekonečný sestup zpět do civilizace, sice jsme si odkočili ještě na Troják (1044m), ale vrchol jsme ostudně nenašli, takže nám zbyl na další den. Docela výživná túra, nohy nás bolely slušně...


Přidáno: 8.6.2018 --- Fotky: B.

© 2018 PlzDi