Kepa; 2145m
      zpět

   Přestože jsme si předchozího dne udělali na chatě docela večírek, vstáváme brzy a celkem čerství; nebo si to alespoň myslíme. Irina je ráno samý úsměv, dáváme bohatou snídani, a když platíme útratu a necháváme pěkné dýško, je najednou usměvavá i rakouská chatárka, která se na nás dosud tvářila jako na osiny v zadeli. Vypravujeme se dlouho, až jdu trochu napřed, neboť už se chci zakousnout do stoupání před námi, prvního vrcholu naší trasy. Cesta traverzuje dlouho klečí, než se dostane do širokého žlebu, kterým stoupá zdlouhavě do sedla. Slunce začíná připalovat a stoupání se vleče, výstup zabere značnou část dopoledne. Všemu je ale jednou konec a v sedle zírám na nově otevřený výhled na celé Julské Alpy. Krása! Necháme zde bagáž a na vrchol jdeme nalehko, idylka. Někde se vyrojili i lidé, nejsme sami, ale vršek je prostorný, takže to ničemu nevadí. Počasí je na naší straně a tím pádem se náležitě kocháme kruhovým rozhledem, v jednu chvíli obhlížíme naši další trasu, pak zas oči bloudí v zaledněných dálavách, kde jako král ční do nebes bělostný Grossglockner, aby se nakonec pohledy zase vrátily na blízké a neodolatelně divoké Julské Alpy. Nemáme však celý den jen pro Kepu, takže vrcholek za čas opouštíme, v sedle něco málo pojíme a pak zase s bagáží dál naším směrem po hřebeni. Najednou jako když utne a nikde ani noha, všichni zjevně jdou jen na Kepu. To nám vyhovuje. Odskakujeme na vrcholky s rozkošnými slovinskými názvy Dovška Mala Kepa a Gubno (názvy v němčině si odmítáme pamatovat), překonáme několik krásně vzdušných zajištěných míst, až nás traverz pod štítem Vysoki Kurjek zavede ke studánce, která se stane místem pozdního oběda. Ve vápencových horách je studánka vzácností a taky je to ta poslední, na kterou jsme zde narazili. Pěkně odpočati vyrážíme v pozdním odpoledni dál, sejdeme do sedla Mlinca (1581m), abychom z něj opět stoupali až na vrchol Dovška Baba (1892m), a to v závěru poměrně dost brutální pěšinkou, jenž byla tak strmá, že bylo potřeba občas jít po čtyřech. Výhledy z vršku v podvečerním slunci jsou nám ovšem dostatečnou odměnou. Zbývá seběhnout o něco níž přes mělké sedlo na Hruški vrh, z něj do sedla Rožca (1587m) a posledním výstupem již za skomírajících paprsků slunce na Klek (1754m), jehož vrcholek se stane naším nocležištěm. Máme dost, ovšem jinak je nám blaženě!

TRASA

Přidáno: 27.2.2023 --- Fotky: B., Lenka


© 2023 PlzDi