Je tu poslední den v horách a s ním i chuť dát si ještě něco na rozloučenou, než se vydáme na dlouhý pochod k autu. Přímo nad námi je dvoutisícovka Kosiak, takže není nad čím váhat. Přibližujeme se po loukách se skotem, po chvíli schováváme batohy do lesa a vyrážíme nalehko těch 400m k vršku. Počasí je proměnlivé, slunečně mlžné, výhledy se moc nekonají. Nicméně travnatý vršek si užíváme s vědomím, že už je to opravdu poslední štít naší akce. Sestoupíme dolů jinou cestou, projdeme kolem chaty, nabereme zase bágly a vydáváme se dolinou na dlouhý sestup. Nad námi sledujeme ohromné skalní srázy Stolu a Vajneže, jejichž špičky tonou v oblacích... Velmi působivé. Jdeme dlouze a jdeme proti srsti, všichni jdou dopoledne nahoru, jen my dolů; vnoříme se postupně do lesa, krmíme se malinami u cesty a zvolna klesáme a klesáme. Mijíme první náznak civilizace i odbočku na Mačenski vrh, o kterém jsem trochu přemýšlel, ale 700m výškových se nahoru nechce nikomu, ani mně, a jdeme ještě velmi dlouze, celi Mačenski vrh je třeba obejít. Hory se loučí, chvílemi se ukazují průhledy na štíty, po kterých jsme šli. U auta jsme až ve velmi pozdním odpoledni, neodoláme ještě koupeli v potoce a pak už následuje jen mnohahodinová cesta domů. Zdalipak se někdy do Karavanek vrátíme?

TRASA

Přidáno: 2.3.2023 --- Fotky: B., Lenka

© 2023 PlzDi