Po mnoha týdnech květnových dešťů vyrážíme ráno z Plzně opět za uplakaného počasí. V Praze však už jen kape a Krkonoše nás vítají proměnlivou oblačností bez stopy padajících vod. Inu, vzhůru nahoru! Parkujeme u Rezka a v pravé poledne už máme první vrchol celé akce v kapse - Preislerův kopec, 1035m. Pokračujeme dál k severu, nejdříve po cestě a pak už lesem přes třívrcholový Vlčí hřeben, který je opuštěný, nádherný a nabízí dílčí výhledy k západu. Po posledním vrcholku strmě klesáme, aby bylo opět kam stoupat; bez zájmu profuníme kolem Dvoraček, beztak mají mimo sezónu určitě zavřeno, a míříme vzhůru nad hranici lesa. Před námi stoupají dva lidé, podle nemožně podivného oblečení určitě Poláci. Pod námi se však začínají ukazovat veliké výhledy a celkově je cesta vzhůru pěkná. My však z ní potřebujeme odbočit do I. zóny, do zakázané části. Ti před námi nás ale při míjení zdraví dle očekávání „Dzień dobry!” a my tím pádem nemusíme příliš řešit, že uhneme do zapovězených míst přímo před jejich zraky. Další cesta vzhůru probíhá hladce, takže po půl třetí odpoledne stojíme na Kotli (1435m), našem hlavním cíli toho dne. Krása a majestát. Nakonec celý masiv obcházíme a kolem impozatntních Kotelních jam dojdeme ještě na Harrachovy kameny (1421m), kde je kvůli vichru asi největší zima dne, osobně jsem rád za čepici a rukavice taky nejsou k zahození. Tím je ovšem v podstatě hotovo ještě víc, než v co jsme doufali, vracíme se zpět už po značených trasách, odskočíme ještě jednou do zóny na Lysou horu a pak už pěkně kolem Dvoraček a lesní cestou zpět k autu. Nemělo to chybu, navýsost spokojeni. A vzhůru do Benecka, najít objednaný penzion....


Přidáno: 2.7.2019 --- Fotky: B.

© 2019 PlzDi