Rozlehlá budova na Denisově nábřeží je už dlouhá léta smutnou ozdobou Plzně a příkladem, jak také může vypadat kulturní památka. Původní architektonické řešení objektu bylo navrženo pražským architektem B. Bendelmayerem a doplněno L. Fialou, celá budova pak vyrostla v letech 1929-1932. Ve své době byly lázně nejmodernějším zařízením svého druhu v republice. Původní velkoryse pojaté průčelí s osmi sloupy (viz historický snímek) bylo spolu s celou střední částí budovy zničeno náletem 20. prosince 1944 a při poválečné obnově v letech 1948-1953 (arch. V. Neckář) už bohužel nebylo obnoveno. V roce 1955 byl dostavěn třetí výtah, o dvaadvacet let později obnovena fasáda a vyměněna střešní krytina. Běžný provoz lázní byl ukončen v roce 1993 a v podstatě od té doby je budova téměř ponechána svému osudu. Vylámalo si zde zuby několik investorů a byly vypracovány víceré studie. Zatím naposledy se v poničené budově začalo "něco dít" na jaře 2010, kdy byly její některé části vyklizeny a byla zabedněna okna i vstupy. Italský investor, který měl zájem provést na základě projektu celkovou rekonstrukci a obnovu budovy, však prozatím práce zastavil a budoucnost je tak v současné době opět nejistá.

Budova jako celek výrazně určuje celkový ráz nábřeží, i přes svůj zanedbaný vzhled je zde zajímavou dominantou. Je nepravidelného půdorysu, vnitřně velmi složitě řešena; skládá ze tří vzájemně těsně propojených křídel, z nichž každé mělo svůj účel a jiné funkce. Přední křídlo je orientované podélně s nábřežím; je zde hlavní vchod a vstupní hala, která je rozcestím do všech dalších prostor. Zde byly umístěny hlavně služby - kavárna, pedikúra, maséři, kadeřnictví, atd., v patrech pak prostory určené k relaxaci a rehabilitacím - tělocvičny, ordinace specialistů a terapeutů, včetně veškerého sociálního a provozního zázemí. Jižní křídlo, kolmé k přednímu, tvoří z jedné strany ulici U Lázní. V něm se nachází hlavně velký zastřešený bazén, ve spodní části pak jeho technické zázemí, sprchy a šatny. Nad bazénem je galerie, na které jsou umístěny kabinky (malá vsuvka od pamětníka - ač to bylo samozřejmě zakázáno, bylo prý frajeřinou omladiny skočit si z jejího ochozu přímo do vody). Konečně třetí křídlo, ve dvoře, určené pro provozní zabezpečení objektu, kde byla kotelna s dvěma nezávislými kotli na tuhá paliva, prádelna a sklady. Části střech tohoto křídla byly využity jako slunné terasy, na které byl přístup rovnou z haly bazénu.

Stav budovy je obecně zhoršený po patnácti letech chátrání a opakovaném, v posledních letech už zcela běžném vnikání různých existencí - od bezdomovců, sprejerů a narkomanů až po obyčejné vandaly. V závěru první dekády 21. století byl výlet do lázní zcela běžným jevem u různých partiček, otevřený boční vchod či okna nad hlavním vstupem k tomu ostatně přímo vybízely. Po pár týdnech jarního vyklízení a částečné konzervaci je teď už přístup ztížen, avšak pokud bude objekt znovu déle ležet ladem, lidé si cesty najdou, popřípadě vytvoří. Nicméně poškození zřejmě není úplně fatální, je spíš jen hodně vidět; zásadní a nosné části celého komplexu nejsou narušeny a tak nezbývá než doufat, že se najde investor, který tu obří a odvážnou vizi přestavby budovy bude schopen a ochoten dotáhnout do konce.


Prameny:
- Někdejší nabídka RK
- Plzeň 1935-1965 nakladatelství Starý most, 2000
- Studie projektu, Atelier Soukup
- Sedmička.cz


Fotografie z roku 2010: