Ranní počasí slibuje další perfektní den. Vyrážím sám strmými silničkami mezi ohradami statků, pozoruju ranní horalský cvrkot, občas zdravím nesměle ledabylým „morgen” místní usedlíky a stoupám vstříc dlouhému jižnímu hřebeni Rosennocku. Postupně mizí známky civilizace, pak i les a nakonec jsem na sluncem ozářeném travnatém hřbetu a kochám se výhledy na všechny strany. Krása! Dnešní hlavní cíl se vypíná přímo přede mnou, občasnou společností jsou mi jen krávy. V sedle pod Rossenockem se shledáváme zase všichni tři a dál už razíme spolu mohutným travnatým ramenem, netrvá to ani moc dlouho a není kam stoupat! Vrchol je takřka zadarmo. Výhled je neokoukatelný, oči kloužou po nekonečných horizontech ... Od Triglavu po Dachstein, blízko i daleko, všude kolem nás jen hory a na vrcholu kromě jedné skupinky liduprázdno. Ideál. Sestupujeme stejnou cestou, z které pak odbočujem doleva pěšinkou skrz kleč k jezeru Nassbodenssee, jehož průzračná voda zláká dva z nás k ledově osvěžující koupeli. Následuje místy hezky exponované stoupání do sedélka a za ním zvláštní vápencově-travnatá náhorní planina vedoucí k poslednímu vrcholu celé výpravy (Predigerstuhl, 2170m), jenž vlastně ani tak není vrcholem jako spíš okrajem planiny, na kterém trůní typický vrcholový kříž. Travnatým pláněmi sbíháme do doliny a tou k autu, které kluci ráno zanechali u chaty Erlacherhaus. Knedlíkové hory nás oblažily a příjemně unavily, zbývá bujaré večerní popití u auta a padnout do spacáku... Tak zas někdy?


Přidáno: 18.2.2017 --- Fotky: B., Pich, -M-

© 2017 PlzDi