Noc jsme přečkali přímo na vrcholu, neboť místní chajda s občerstvením, toho času samozřejmě zavřená, s něčím takovým počítá a nabízí vstupní místnost otevřenou a volně přístupnou pro případnou noc. Milé. Ráno jsme se vzbudili do mléčné mlhy a v té jsme také strávili celé dopoledne, kdy jsme přes Malou Deštnou sestoupili do sedla Šerlich, přes stejnojmenný vrchol a vrchol Nad Bukačkou došli na rozcestí pod Polomský kopec a tam se rozdělili. Zatímco dámy pokračovaly dál ve směru cesty, já zanechal batoh v mlází a nalehko si odskočil na dva vrcholky stranou do hlavního hřebene - Sedloňovský vrch a Kamenný vrch. Někde mezi nimi se zvolna počasí vybralo, ukázalo se hřejivé slunce, z lesů se pářilo a zdálo se, že už bude trvale hezky. Ovšem nebylo tomu tak. Došel jsem zpět k batohu a cestou k nejvyššímu bodu dne - Vrchmezí - přišla bouřka s krupobitím, naštěstí už nedaleko odpočinkového přístřešku u vrcholu. Tam jsem uvařil, popovídal s tlupou moraváků, kteří se odkudsi zjevili, podělil se s nimi o čaj a oni se mnou o slivovicu, načež jsem se vydal dolů, abych dohnal ty tři divoženky, které měly už celkem slušný náskok. Na sestupu bylo opět krásně a opět i pršelo, jaro jak má být. V Olešnici jsme se šťastně shledali, dokoupili u vietnamce zásoby (někdo pečivo, někdo rum) a vyrazili dál vstříc poslední etapě cesty toho dne. Ovšem za Olešnicí nás zlákal chřtánem otevřeného výdejního okénka místní pivovar Agent se svým vynikajícím zde vařeným mokem - nešlo odolat! To byla panečku nirvána. A pak už tedy dál po červené až do Nového Hrádku, tam vdechneme ještě jedno pivo, vynadá nám jakýsi buran že nemáme osamoceni na náměstí roušku, ale nám je to fuk, protože počasí se stabilizovalo a vykouzlilo krásný večer. Spánek jsme zřídili v údolí Olešenky, sice poněkud nepoeticky u jakéhosi skladiště, ale jeho nakládková rampa nám zaručila střechu nad hlavou, což s nejistě vypadajícím počasím na noc bylo to hlavní. A rozhořel se oheň, dlouho jsme povídali... Pěkný a výživný den.

Přidáno: 31.1.2021 --- Fotky: B., Lenka

© 2021 PlzDi