Polom, 1295m
      zpět

  Splnění našeho snu strávit vánoce zcela nevánočně někde v přírodě. Odpoledne štědrého dne vyrážíme posledním vlakem do Železné Rudy a nekonečným pěším pochodem stoupáme dvě hodiny v hluboké tmě až na sedlo pod Polomem. Štědrovečerní večeře sestává z těstovin pracně ze sněhu uvařených v ledovém větru, který sedlo bičuje. Zkusíme ještě kousek od sedla směrem vzhůru, ale v malých smrčcích kapitulujeme a kopeme ve sněhu jakýsi bazének, do kterého se pohodlně uložíme. Noc není příliš studená, je pouhý jeden dva stupně pod nulou, a hvězdy nám svítí jako blázen. Za úsvitu se oblékám a mizím na hřeben za východem slunce, a tak zatímco Lenka ještě užívá tepla spacáku, já s mrazením v zádech sleduju neskutečně nádherné ranní divadlo na hřebeni, déle než hodinu strávím nahoře a říkám si, že krásnější ráno 25. prosince jsem ještě nezažil... Vracím se zpátky k našemu a Lenka právě vaří snídani, kouzelná to žena. Společně pak přejdeme hřeben Polomů směrem ke Sklářskému vrchu a nestačíme se kochat okolní pohádkově zimní krásou, za našimi zády se lesknou v dáli Alpy, kolem pestrá paleta šumavských vrcholů a pod námi nic než chuchvalce mraků. Pecka! Sestup mimo cesty je náročný a vyčerpávající, boříme se standartně po kolena a někdy zapadneme až po stehna. Když už toho začínáme mít celkem dost, vysvobodí nás udusaná cesta a chůze je rázem o mnoho snažší. Klesáme pohodlně dolů a do lesa se postupně vkrádá mlha, slunce ubývá, až už není vůbec; v Železné Rudě je vyloženě hnusně a my si říkáme, jaký je to kontrast se slunečnou krásou o pár set metrů výš...


Přidáno: 27.5.2018 --- Fotky: B., Lenka


© 2018 PlzDi