Dlouho odkládáný „odlov” jedněch z posledních tisícovek, které tatíčkovi zbývají do uzavření kompletní šumavské sbírky, jsme provedli koncem května.
Na túru je třeba vyrážet brzy, takže ve 4:00 už sedáme v Plzni do auta a malebný jarní úsvit nás doprovází, když v 6:40 vyrážíme vzhůru z liduprázdné osady Jelení vrchy. Kousek asfaltky po modré značce k potoku Hučina a pak
už jen stoupání po předem vytipované neznačené lesní cestě na hřeben; zatím nebloudíme a jde to dobře, takže nás brzy hostí první vrchol - Václavova hora (1031m), kde chvíli trochu tápeme, která z vrcholových skalek je ta
nejvyšší, nakonec ji ovšem s jistotou nalézáme. Kousek se vracíme a dál je to divoká a pustá hřebenovka, po které naštěstí vede rozumná cesta. Odskakujeme si na vrcholek V Růžku (1095m), pro jistotu o kus dál ještě lovíme nějaké
skalky, co kdyby to nebylo ono, až přichází prozatimní top dne - vrchol V Pařezí (1157m) je mohutná skála, na kterou se dá i celkem rozumně dostat, a která v daném počasí skýtá fantastické rozhledy. Viditelnost parádní, nadšení
vládne. Hřeben nás pak vede dál na jižní vrchol V Pařezí (1136m), což je obtížně zdolatelná skalka v hustém lese bez výhledu, nicméně nikoliv bez určitého kouzla. Tři a půl hodiny od zahájení túry máme hladce již čtyři vrcholky, inu když se
daří...
Na další dva musíme však dokončit přechod hřebínku, který je vlastně severní rozsochou Plechého, pak sejít trochu níže a následně stoupat a stoupat. Krajina je liduprázdná, cesty opuštěné, nikde ani živáčka, a to nám zcela
vyhovuje. Dojdeme na nejvyšší bod Kalamitní cesty a z něj stoupáme ostře vlevo k nejvyššímu místu dne, Ptačím skalám (1285m). Už pod vrcholem se rozhled se ještě vylepšil, je vidět Roklan a další známé vrcholy centrální Šumavy,
Boubínský hřbet, Libín, vrcholy vojenského újezdu Boletice, tak dobře známé z předchozího roku... Nejhezčí místo dne, fantazie!
Vrcholová skála je ovšem jediná, která ani mě nepustí bez zbytečně neúnosného rizika až na své nejvyšší místo, to však náladu nikterak nehatí. Kocháme se a zíráme na okolní
krásy, odloučeni v I. zóně od ukecaných turistů. Stejnou cestou pak sestupujeme poněkud níže, přejdeme cestu Kalamitní a jdeme dál, abychom po určitých peripetiích, které spočívají v prodírání se mladými smrčky, došli až
k poslední tisícovce dne, jíž je Jakubova Chýše (1157m). Vrcholová skála už je toho dne normou a tahle vypadá na první pohled obzvlášť nezdolatelně, ale z druhé strany to jde, takže tisícovkářskou radost vychutnáváme oba,
výhled už ani netřeba zmiňovat, prostě pecka, děláme společné foto a užíváme dosyta. Zbývá se dostat dolů, částečně bez cesty, trochu v jednu chvíli zabloudíme, ale před třetí hodinou úspěšně dorážíme k autu a hurá do Nové Pece na pozdní oběd.
Jednoznačně jedna z nejhezčích společných akcí...
Přidáno: 22.6.2018 --- Fotky: B.
© 2018 PlzDi