Knížecí Stolec - Křemenná - Volary
      zpět

   Ráno jsme se probudili do mlhy prosvětlené sluncem. Výhledy se tedy nekonaly, ale oplátkou nám byla tajuplná atmosféra a alespoň trocha těch slunečních paprsků. Nebylo příliš kam spěchat, takže jsme se povalovali, líně dělali snídani a vyráželi až po desáté. Sestoupili jsme z vrcholu níž a už nás objala mlha. Ta byla ideálním průvodcem pro zapomenutý a opuštěný Dlouhý hřbet, kterým jsme šli dál k západu, užívali si podzimní spadané listí a klid okolního lesa. Později jsme sotva znatelnou hřebenovou pěšinku vyměnili za zbrusu novou lesáckou cestu a traverzovali tak nejvyšší vrchol hřbetu (1090m). Zanedlouho jsme došli k silnici, která prostor protíná, kolem bagru tvořícího odvodňovací kanály jsme zapluli opět do lesa a zcela bez jakékoliv cesty se klestili lesem, mladými stromky, přes popadané kmeny i kameny dolů ke žluté značce. Barvy mladých listnáčů byly v těchto místech úplně fascinující. Dámy nikterak nebrblaly kudy že je to vlastně táhnu, takže byla spokojenost a značené trasy jsme dosáhli bez úhony. Pauza, malá svačinka a jde se dál. Za vrcholkem zvaným Korunáč (920m) odbočuje značka vzhůru a my odbočili po ní; tím jsme vešli do míst, kde jako by ještě doznívaly zvonce pasoucích se krav německých osadníků, minulost zde byla takřka hmatatelná a člověk měl dojem, že se každou chvíli někde musí vynořit selka s usměvavým grüss gott na rtech. Magii umocňovalo zastavené ospalé počasí se sluncem jen matně prosvětlujícím opar... Krásná místa. Lukami jsme mezi občasnými staveními bývalých Jódlových a Nových chalup došli až k pěknému místu, kde se ženská část uložila k odpočinku, zatímco já kvapil na vrchol Křemenné (1085m) za tisícovkářským skalpem. Putovali jsme pak lukami dál, čas se zpomalil a podzimní nálada nás provázela, já si odskakoval ještě na další vrcholy, obdivovali jsme okolní barvy a putovali pastvinami, až jsme společně zakončili pouť touto náhorní plošinou na vrcholku Větrný (1051m), pěkném to skalisku kousek od cesty. Výhled chyběl, spokojenost nikoliv. Zbýval ještě pěkný kus cesty soumrakem do Volar za důkladným dlabancem, mnoha pivy a příjezdem dalších vandrovníků lačnících po přechodu Boubínského hřbetu, ale to už by bylo zas na jiné povídání...


Přidáno: 18.12.2018 --- Fotky: B., Lenka


© 2018 PlzDi