Počasí se oproti předchozímu dni zlepšilo o 100%, takže jsme po ránu vyráželi o dost radostněji. Cíl byl tentokrát stejný pro běžkaře i sněžičáře - Poledník, každá skupina svou cestou. Do sněžničné skupiny se kromě tří dam připojili i M.i.Xovci, takže jsme byli početně v podstatě vyrovnaní. Z Prášil jsme vyrazili ke stejnojmennému jezeru po značce, na které pochopitelně nebyla ani noha. U jezera proběhla krátká pauza a pak už vzhůru vytipovanou neznačenou cestou přímo k vrcholu, nejprve po stopách jiného snežničníka, pak chvilku bujným porostem, načež už po oné cestě, která byla chvílemi i trochu dobrodružná. Ovšem vyfuněli jsme na vrcholovou plošinu úspěšně a u rozhledny se setkali s běžkařskou tlupou. Brejkrovi jsem hned chtěl blahopřát, že tedy konečně viděl ty vysněné Alpy ze Šumavy, ovšem zjistil jsem, že je neviděl! Pravdou tedy je, že byly zřetelné jen slabě, ale i tak to chtělo napravit a ukázat si těch pár vzdálených špičatých štítů. Byla ovšem na vrcholu i přes modré nebe slušná kosa, takže jsme se opět rozloučili a zatímco běžkaři vyrazili po projeté trase mezi kupou dalších lidí, my šli krásný hřeben směr Skalka zcela sami. Na Skalku jsem si s M.i.Xem i odskočil, hezky nalehko bez batohu a vydali jsme se na sestup. Když jsme slezli ty nejstrmější pasáže, zjistil jsem, že batoh zůstal odložený nahoře, takže bylo nutné to vybouchat zase zpátky. Ostatní šli samozřejmě dál, ale mně samota nevadila. Objevil jsem hezká místa a cestou dolů jsem si dal ještě jednu chybějící tisícovku. Všichni jsme se sešli zase až v Prášilech, jeli na komín a zpět, bohatě se najedli a bohatě popili, ale to už sem nepatří...


Přidáno: 25.3.2019 --- Fotky: B., Lenka

© 2019 PlzDi