Je sice polovina února, ale množství sněhu a celkový ráz počasí připomíná spíš začátek listopadu, tedy alespoň v měřítkách jaká jsme dřív znali, když byl ráz počasí ještě „normální” a v zimě byl běžně sníh. Teď je to veliká bída. Auto necháváme večer na okraji Krumlova a noční tmou stoupáme vstříc výšinám Kletě. Na vrchol nedojdeme, ten si schováváme až na následující den; matraci z jehličí a mechu sice chvilku potmě hledáme, nakonec se ale v lesním porostu ukládáme pohodlně. Ráno je krásné, olizují nás sluneční paprsky a den je jako stvořený pro pobyt venku. Po snídani dojdeme ten necelý kilometr na vrchol Kletě, sedíme na slunci a pozorujeme davy lidí, načež nás přestávají bavit a míříme na další vrcholky masivu, kde už téměř nikdo není. Trocha výhledů k Šumavě, trocha hravého popolézání po skalkách, na severní straně v lese zábavné klouzání po zledovatělé cestě, v závěru výhledy na Novohradky a v pozdním odpoledni jsme zase dole v civilizaci. Míříme na komín, dáme nakonec dva, a pak hurá na procházku liduprázdným lockdownovým Krumlovem, kde však vymrzneme jak sobolí trus a ohřát se není kde, neboť hospody mají otevřena jen výdejová okénka. Takže plánované přespání na Stožci nakonec s úlevou rušíme a jedeme domů, čímž je sice z vandru nakonec jen taková jednohubka, ale to nás nikterak netrápí...

Přidáno: 10.12.2022 --- Fotky: B., Lenka

© 2022 PlzDi