Rokytka
      zpět

   Chtěli jsme Holi vzít do samého srdce Šumavy, do zakázané oblasti Modravských slatí, k údolí divokého Roklanského potoka a krásné vrchovištní bystřiny Rokytky, na Medvědí horu, Roklan, Luzný... Vybrali jsme si dobu nejtvrdších kovidových uzávěr, kdy bylo zakázáno cestování mezi okresy. Měli jsme alespoň jistotu, že za těchto nesmyslných podmínek nahoře nikdo nebude, což bylo naším největším přáním. Chtěli jsme jet na tři noci, jenže první den odpoledne, poté, co jsme úspěšně projeli dvěma policejními kontrolami, jeli jsme kolem chalupy v Bernarticích a spontánně tam odbočili na neohlášenou krátkou návštěvu. To zcela „nečekaně” znamenalo večírek u ohně s tatíčkem a spol., který končil asi ve 3 ráno; na krásy Šumavy jsme tak vyráželi o tři čtvrti dne později a poněkud sežvýkaní od množství večerního vína, ovšem s výbornou náladou. Na Modravě ani noha, slunce a zbytky sněhu, krása. Parkujeme a vyrážíme, nejdřív po asfaltce a pak už odbočujeme vzhůru do divočiny, kde začíná ta správná řehole - sníh někdy drží a někdy ne, takže se zcela nepravidelně propadáme po kolena, tu po dvou krocích, tu po deseti. Chuťovka. Držíme se cesty přes Mlynářské slatě, až dojdeme k Roklanskému potoku, který jsem měl v plánu brodit, tak jako onehdy s tatou. Jenže onehdy byl květen a žádný tající sníh, takže vody po kotníky! Teď na nás výhružně hučí dravá bystřina, jejíž čerstvý ledový proud hloubky kolem 30cm rozhodně nepůsobí přátelsky. Co teď? Proti proudu vypadají popadané kmeny přes koryto potoka nadějně, mohly by nás pustit... Což se skutečně daří, takže hlavní zádrhel dnešní cesty je úspěšně za námi. Užíváme si liduprázdnou krajinu, která je zcela ponechána přírodním procesům, a kráčíme dál sněhem do mírného kopce, až dojdeme k místu, kde se do Roklanského potoka vlévá Rokytka. Jedno z nejkrásnějších míst Šumavy nás bohužel vítá zataženou oblohou, mraky udělaly čáru přes rozpočet podvečernímu slunečnímu světlu, které jsem si v těchto místech přál a vysnil. I tak je to ovšem nádhera. Vydáváme se proti proudu mezi zbytky tajícího sněhu, často se musíme vyhýbat rozčvachtaným místům, je to bludiště trav a louží, kolem kterého mlčenlivě postávají zástupy zakrslých smrků a zkroucené porosty kleče. Po desítkách minut chůze se nakonec přiloudá i pozdní slunce, kocháme se krásou natolik, až se Lenka propadne po lýtko do ledové vody, docházíme k Rokytecké slati a za tajemného soumraku mizíme do skrytu lesa najít místo na spaní...

Přidáno: 11.12.2022 --- Fotky: B., Lenka, Holi


© 2022 PlzDi