Plattenhausenriegel - Luzný - Velká Mokrůvka
      zpět

   Poslední den výpravy byl bezesporu tím nejhezčím. Vyspali jsme se pod mladými smrčky a od rána se na nás usmívalo azurové nebe. Vystoupali jsme na nejvyšší bod dne, jímž byl dvojvrchol Blatný vrch/Plattenhausenriegel (1376m), kochali se z vrcholové skalky výhledy a občas se probořili do měknoucího sněhu, většinou byl však ztvrdlý a šlo se dobře. Pak jsme se vydali stále po hraniční stezce dolů přes Špičník (1351m) a krajinou mrtvých stromů a obnovujícího se lesa jsme došli až do sedla k někdejšímu hraničnímu přechodu Modrý sloup. To už před námi delší dobu trůnil nezaměnitelně krásný Luzný (1373m), ke kterému jsme vystoupali nejdřív po státní hranici, kde jsme pod úpatím nechali v mlází batohy, a pak následoval výšvih po jeho zasněženém temeni, které připomínalo za daných podmínek spíš velehory, než naši Šumavu. Výhled byl úžasný a jednalo se nejen o vrchol dne, ale po Roklanu i o vrchol celého vandru. Šumava od západu po východ, pohledy dolů do Německa na už zelenající se luka, na druhou stranu do vnitrozemí na stále jěště bílé vrcholky, k tomu jen lehký větřík a modré nebe nad hlavou... Idylka. Zde jsme také po dvou dnech potkali prvních pár lidí. Bylo však třeba vyrazit, neboť na Modravu to bylo ještě safra daleko. Sestoupili jsme zpět do sedla, nabrali bágly a opět po hranici přešli krásnou hřebenovkou přes Velkou na Malou Mokrůvku, kde jsme se rozloučili s výhledem a následovat měl už jen sestup k Březníku na asfaltku. Tuto část cesty jsem poněkud opepřil, bo jsem špatně odhadl směr a místo na lesní cestě ocitli jsme se mezi mladými smrčky, kde jsme se chvílemi bořili po stehna a jen těžce postupovali dál. Zatímco já skřípal zuby nad svojí chybou, dámy se naštěstí trasou dobře bavily a pojaly to jako dobrodružnou pasáž, tudíž jsem naštěstí nebyl odvrhnut jako nejhorší navigátor planety :) ... Nu a co dál? Bylo to téměř za námi. Užili jsme na Březníku krásného večerního světla, neboť jsme si zde uvařili jídlo, načež jsme byli nuceni absolvovat oněch pověstných 8,5km na Modravu po asfaltce, která byla z větší části pokrytá zledovatělým sněhem, takže se šlo skutečně „báječně.” Za hluboké tmy jsme došli k autu na liduprázdné Modravě a zase nám došlo, do čeho se vracíme zpět - do nejhlubší covidové izolace, uzavřených okresů a tak dále. Nikdy se mi nestalo a asi už ani nestane, aby za celou trasu Modrava - Plzeň projely proti mně pouhá dvě auta. Ale to vem čert, hlavní bylo to, že se nám expedice tak náramně vydařila!

Přidáno: 24.1.2023 --- Fotky: B., Lenka


© 2023 PlzDi