Předvánoční Tatry s M.i.Xem. Ani jsme nevěděli, zda vůbec bude možné jít někam nahoru a nakonec se zadařilo moc hezky. Z vlaku jsme vystoupili v Liptovském Mikuláši s plánem jet busem do Podbanského, leč bus projel kolem jeho stanoviště zcela bez zájmu o případné cestující a zmizel. Takže rychle osobákem na Štrbu, zubačkou na pleso a vzhůru nahoru. Tatry nám připravily krásné jasné ráno. Po značce směr Popradské pleso jdeme až na Trigan, tam se vybavíme sněžnicemi a pípáky, načež stoupáme lesem k pásmu kleče, kde začíná ten správný nářez. Bez sněžnic by to nešlo. Rozlehlou sněhovou plání funíme dlouho, až nakonec dosahujeme prvního cíle, vrcholu Patrie (2203m). Slunce se zvolna schovává za mraky, ale na výraznější změnu to nevypadá, takže jdeme dál nalehko ještě na Malou Baštu. Paráda. Sestup je dlouhý, ale oblažuje nás výhled na Nízké Tatry, které se koupou v mracích a občasném slunci. Bez úhony však opět dosahujeme značenou trasu na Triganu a razíme po ní směr Popradské pleso, kam docházíme za tmy. Jídlo a pár pivek na chatě je příjemnou tečkou za dnem, spát tu však nebudeme, útulné místo je v lese několik stovek metrů od chaty, jen je třeba si odhrabat nějaký ten sníh.
  Navečer začíná sněžit a drobně sněží až do rána, budíme se poněkud zapadáni. Záhy se ukazuje, že na štíty už to opravdu nepůjde, a tak volíme alespoň túru k Hincovu plesu. To, co je v létě nenáročnou vycházkou, nám dává celkem zabrat a u plesa je to drsná zimní sibérie, jak asi musí být výš nad skalními stěnami? Neradno si ani představovat. V pohodě se vracíme zpět na Popradské, kde se stavujeme na chvilku ohřát a pak už zbývá jen hodina chůze po nenáročné cestě na zastávku električky. Ve tmě vidíme ve stěně nad Zlomiskovou dolinou světýlko bivakujících horolezců... Blázni. A pak už jen cesta do Popradu a zasloužená hospoda, večeře, pivo, hodokvas. Ještě v nočním rychlíku kecáme až asi do jedné, navýsost spokojeni. Výjezd se vydařil!


Přidáno: 28.2.2018 --- Fotky: B.

© 2018 PlzDi