Malý Ľadový štít, 2611m
      zpět

  Třetí den v horách vyčkáváme dopoledne příchodu zbytku rodiny a pak zas vzhůru nahoru. Počasí se stále nedá nazvat ideálním, ale jsme rádi, že je nám alespoň dovoleno stoupat. Od chaty funíme kolem Modrého plesa na sedlo Sedielko, kde potkáváme osamělého turistu, a pak už značku opouštíme směrem do nepřehledného terénu žlabů a skalních věžiček, ztrácejících se někde výš v mlze. Počasí v tu chvíli vypadá nadějně, chvilkami nesměle probleskne slunce a částečně je vidět protější hřbet Široké veže, ale čím jsme výš, tím je jasnější, že se žádný obrat k lepšímu konat nebude. Terén chvilkami trochu tuhne, ve žlabech je ještě sníh, ale vrcholu i přesto dosahujeme bez větších obtíží. Výhled je ovšem zcela nulový kvůli hutné mlze. Zavrhujeme brzy různé koniny jako přechod hřebene na hlavní vrchol Ľadového štítu a obracíme se k sestupu, který je místy pro některé z nás psychicky dost náročný. V sedle už je zase dobře, vracíme se po značené klikatici dolů a lákají nás průzračné vody Modrého plesa, z čehož vyplývá jasný závěr - jdeme se vykoupat! A tak se tři z nás smočí v opravdu důkladně ledové vodě nejvýše položeného tatranského plesa a očistě je tím učiněno zadost. Veliká věc! Nu a pak už jen chata, polévka, pivo, hry, pivo... ;)
  Následující den je počasí zcela nejhorší, nezbývá než se spokojit s „ceperskou maturitou” aneb přechodem Priečného sedla na Zbojnickou chatu, Velkou Studenou dolinou dolů a Malou Studenou zase zpět, vše po značené trase. Drtivou většinu 3,5h trvající cesty na Zbojničku jdeme v neprostupné mlze, občas lehce mrholí. Zádumčivo. Odskakujeme si jen na lehce přístupnou Streleckou vežu, schovanou v mléčném království. Na Zbojničce je hezky, do žaludku klouže teplá polévka a studené pivo, načež se nám hory rozhodnou také trochu poodhalit a následný sestup dolinou patří k tomu hezkému, když postupně odhazujeme vrstvy a kocháme se okolními štíty v občasném slunečním násvitu. Dole přecházíme na trasu k naší chatě, šlape nám to už zcela samo, rozchození makáme kolem vyvoněných turistů, jejichž cílem je jen Zamkovského chata, pozastavíme se se smíšenými pocity u dvou poloochočených lišek, které žerou polákům mysli tyčinku skoro z ruky a mastíme dál Malou Studenou dolinou. Počasí se v závěru opět zkazí a pod Térynkou už zase kape, nicméně došli jsme dobře a maturita turisty-šulina jest tedy naše...

Přidáno: 15.8.2018 --- Fotky: B., Lenka, starbreaker


© 2018 PlzDi