Ráno vyrážíme za opět nádherného počasí směr dobře známá Mengusovská dolina. U Hincova plesa se dlouho nemůžeme dohodnout, kudy to vzít vzhůru, takže
nakonec se dělíme, Mc a Gianni jdou směr Východný Mengusovský štít a náš zbytek vyzkoušenou trasou na Mengusovský Volovec. Hezky kolmo na vrstevnice do sedla a pak hřebínkem či traverzem pod ním na vrchol, kde potkáváme pohodového
horala. Cíl je však pro tento den ještě dál, takže se vracíme do sedla a stoupáme vstříc hlavnímu hřebeni k Hincovej veži. Cestou vidíme naproti dvě stoupající postavičky, jejichž metou je Východný Mengus. Dosahujeme hřebene a
odpočíváme, brejkr jde na Hincovu vežu, kde jsme s Lenkou byli před pár týdny. Vyčkáme i příchodu ostatních, a když je tlupa kompletní, jdeme dál směr Volia veža. Je to krásná
cesta po lávkách a policích, občas se trošku leze, ale jen hravě a pohodově... Jediné v popisu zmiňované těžší místo je zajištěné lanem, takže těžší ani vlastně není. Ovšem místa v sedle pod vrcholem a cestu na vršek nikdo
nezmiňoval, a přitom teprve tady se to chce pořádně zamyslet. Nejdříve chvilka ostrého hřebínku, který padá na obě strany, pak exponovaný kohútik, jenž se sice dá přelézt, ale za cenu veliké expozice, a nakonec pár hezky
kousavých míst ve vrcholové hlavě, která se dobře lezou cestou nahoru, ale co cesta dolů? Vrcholu však dosahujeme všichni, ovšem kazící se počasí a dvojí vzdálené hřmění hromu nás nutí se dlouho nezdržovat. Lézt těch pár míst dolů
vyžaduje koncentraci, ale jde to, dobré je to. Lence otcovsky pomáhá Gianni. Ještě kohútik, ten obcházím zleva po skalních stupních, a hřebínek, po cestě zpět je lepší, a je to za námi. Teď už jen chvilku po lávce, vybrat si sestupový žlab a po nenáročném travnatém
terénu seběhnout k Žabím plesům. Mc a brejkr si dali drsoňsky žlab přímo ze sedla. Od ples jdeme při potoce a nikoliv po značce, je to pěkná změna. A oči se otáčejí zpět na mohutnou stěnu Volie veže...
Na Popradském je samozřejmě oslavná žranice, nechybí ani rozlučkový tatratea, neboť větší část bandy mizí na vlak a zpět do Čech. Najednou je tu loučení, poslední Gianniho zamávání a zůstaneme s Lenkou sami. Zvláštní
pocit - nejít s nimi po týdnu v horách taky dolů, domů... Bereme si pivo ven a kecáme, když v jednu chvíli přiletí na strom 5m od nás ořešník a několik dlouhých vteřin se nám ukazuje. Krasavec! A v tu chvíli nám dojde, že zahajujeme
druhou část, a sice hory jen pro nás dva...
Přidáno: 4.12.2019 --- Fotky: B., Lenka
© 2019 PlzDi
