Největší túra společného pobytu! Ale nepředbíhejme. Budíček je velmi brzký a začátek velmi těžký - po nezbytném přibližovacím pochodu
odbočujeme ze značky přímo do obří sutě bez náznaku cesty. Do kamenů mokrých a kluzkých, které nás po několika desítkách minut vyvedou do žlabu. Ani ten neskýtá oddech, stoupá se strmě nahoru a zpočátku i přes několik
ne právě jednoduchých skalních stupňů. Pak už stoupáme sice pohodlněji, ale je to zkrátka 700m otročiny až na hřeben, funíme solidně. Kam se hrabe Ostrva! Počasí je ale nádherné, výhled se s výškou stupňuje a v jednu chvíli
vidíme nedaleko plachtit majestátního orla skalního. Na hřebeni je v podstatě nejhorší za námi, vyrážíme po něm dál k severu na Malou Baštu (2289m), z které klesáme poměrně strmě do sedla a je třeba si hledat cestu ve skalních
stupních. Dalším dílčím cílem je Predná Bašta (2373m), na kterou je to však ještě daleko; hřeben se nedá jít stále a tak tápeme mezi skalními věžemi, traverzujeme po travnatých lávkách a zase se vracíme na suťoviska... Ani
člověk neví jak a najednou jsme v mlze, letní ráz počasí se prostě nezapře a po desáté hodině už oblačnost začíná nabývat. Bez úhony dosahujeme nakonec Predné Bašty s tím, že na vrchol Satana za daného počasí ještě nedojdeme -
naše obavy z bouře chycené na hřebeni nejsou zrovna zanedbatelné.
Svačíme, řešíme kudy dolů, každý má nějaký názor, a v tom všem řešení si najednou všimneme, že počasí se lepší, mraky se zvedají a zdá se, že z toho bude pěkný letní
den s kupovitou oblačností pěkně neškodně vysoko. Když se Satan poněkolikáté odkryje a nasvítí jej slunce, prohlásí brejkr legendární větu - „my tam snad nakonec budeme muset jít!” a je hotovo. Hlavní cíl a sen mnoha z nás se
splní. Ani to není tak daleko jak se zdálo, hřeben nás vede a počasí je dobré, takže krátce po poledni dosahujeme kýženého vrcholu a nejvyššího bodu daného hřebene, šťastni a s nemalým uspokojením. Kocháme se a snažíme příliš
nevnímat hlučné Poláky, kteří s námi vršek sdílejí. Jde to snadno, okolní krása je přebíjí. Opět nastávají debaty o nejlepší sestupové cestě, nakonec se ovšem rozhodujeme sestoupit na druhou stranu do Mlynické doliny a udělat
tak vlastně originální přechod hřebene Bašt a Satana z doliny do doliny. Navíc do Mlynické vede nejzřetelnější cesta, takže není co řešit. Sestup je dlouhý a sužuje nás vedro, zvládneme jej však a v dolině se po mnoha hodinách
opět napojujeme na značenou trasu. Už je nám jasné, že počasí vydrží a že budeme mít za sebou krásnou, velkou a logickou túru. Sestupujeme kolem vodopádu Skok až na Štrbské pleso, tam doháníme naše dva rychlochodce Mc a brejkra,
kteří už stihli dokonce jídlo a tak mizejí „domů” na Popradské, zatímco my kvapíme hladoví dolů k nádraží do naší oblíbené restaurace na večeři a pivo. Den zakončujeme svezením električkou a dusárnou po asfaltce zpět nahoru na
Popradské pleso... Nějakých 14,5km a 1500m převýšení nahoru i dolů, inu - túra jak CYP! ;)
Přidáno: 21.11.2019 --- Fotky: B., Lenka
© 2019 PlzDi
