Priečna veža, 2390m
      zpět

   Že prý si dáme odpočinkový den. Tak jo. Priečna veža je malá, není tak daleko... Chatár nám ji večer příliš nedoporučuje pro velmi lámavé skály, ale říkáme si, že za zkoušku nic nedáme, takže si pěkně přispíme a vyrážíme až po osmé. Věž je třeba celou obejít; značená trasa nás vede do Priečného sedla, což je to nejtěžší, co běžný turista-značkař může v Tatrách dát. Převalíme se přes něj (přes to sedlo!), nepříjemným suťoviskem klesneme na stranu Velké Studené doliny a pak teprve začíná to pravé - hledáme trasu, pořád není přiliš zřejmé kudy do věže nastoupit, až částečně z netrpělivosti nalezu do zdánlivě schůdného žlabu, ve kterém se ukázkově zapráskneme a je uměním se z něj vůbec dostat ven. To na náladě moc nepřidá. Nicméně slabé místo nakonec nacházíme a výstup už pak není těžký; po třech hodinách od chaty jsme na vršku. Ten nabízí překvapivě pěkný výhled a hlavně je to štít do sbírky z těch, které moc lidí nemá... Ani s tou lámavostí skal to není tak žhavé jak chatár varoval. Sestup uteče celkem bez příhod, jen dá práci se opět dole ze stěny vymotat, nicméně vše se daří a zanedlouho už svačíme dole na suti. Musíme ovšem zpátky přes sedlo, což obnáší zase stoupat nepříjemným terénem a pak ne zrovna lehký sestup s množstvím kramlí, řetězů a níže i sněhových polí. Když přicházíme kolem půl čtvrté k chatě, shodujeme se, že dvakrát odpočinkový den to teda zrovna nebyl!

Přidáno: 5.2.2021 --- Fotky: B., Lenka


© 2021 PlzDi