Budíček ve 4:30 nás zastihne v ne zrovna nejlepší kondici, noc nebyla dobrá, což je ovšem před velkým výstupem standard. Z večera kecali na pokoji ostatní spolunocležníci, pak jsem sice usnul, ale nemohl spát zas Mich, neboť jsem prý děsuplně chrápal. To vše zřejmě z nedostatku kyslíku, sám jsem se mnohokrát vzbudil panickým lapáním po dechu. Nicméně je tu ráno a není čas ztrácet čas, takže snídaně, záchod, přípravy ... vše v přeplněné chatě plné lidí lačnících vyrazit. Na ledovec se vydáváme až jako jedni z posledních. Je nádherné mrazivé ráno. Navazujeme se, ale pěšinka je zřejmá a trhliny viditelné, občas je potřeba nějakou nepříliš širokou přeskočit. Stoupáme zvolna a za fantastického rozbřesku; zatímco pod námi se zvolna zatahuje opona z mraků, v dáli se ukazují vrcholy, poprvé vidíme na vlastní oči Mont Blanc, dech bere i skalní hradba Grand Combinu, prostě jsme konečně tady! A je to paráda. Po hodině opouštíme hlavní cestu a uhýbáme doprava nahoru k našemu prvnímu a hlavnímu cíli, jenž se nazývá Pyramide Vincent a má být jednou z těch úplně nejlehčích čtyřtisícovek. Dostáváme se do slunečního svitu, náhlá změna počasí nehrozí, krok za krokem míříme k vysněnému cíli. A funíme, výška je už pěkně znát. Ale nic už nás nemůže zastavit, takže chvilku před devátou hodinou stojíme na našem prvním vrcholu - 4215m! Radost ohromná, je tu jen pár lidí, kteří stejně za chvíli odcházejí, takže máme vrcholek pro sebe... A nad námi modré nebe a pod námi mraky, nu zkrátka euforie. Fotíme okolí i sebe, vychutnáváme splnění snu a kocháme se, je na co koukat. Majestátní Lyskamm, „drobotina” hlavního hřebene masivu Monte Rosa a vykukují už i první švýcarské vrcholky; zejména Weisshorn se svým jehlanovitým tvarem je uhrančivý.
   Je ovšem teprve po deváté a mě ještě svrbí nohy. Přece se tak brzy neotočíme zpět k chatě! Mich naštěstí souhlasí, že se zkusíme podívat ještě někam dál. Jde se dobře, míjíme Balmenhorn se sochou a bivakovací boudou, slupnem gel a už je tak nějak vlastně jasné, že další vrcholek nás asi nemine. Sice už se začíná honit oblačnost, ale zatím jsou to neškodné mráčky, netřeba se znepokojovat. Bez potíží dosahujeme státní hranice, prvních pár kroků po švýcarském území a vzhůru po ostrém hřebínku, vrchol s násvitem slunce ... a je to naše - stojíme na vrcholku Ludwigshöhe ve výšce 4342m! Pocity netřeba příliš popisovat, vděk se mísí s radostí, je to prostě velká paráda. A opět máme vrcholek takřka pro sebe, jen jedna dvojice se mihne. Výhledy už nejsou takové, mraky se zavírají, ale přesto je pohled do Švýcarska úžasný, stejně tak za stěnou Lyskammu vykukující Matterhorn, nezaměnitelná a šíleně strmá špice. Je ale na čase otočit to k sestupu, v mlze už není na další vrcholy ani pomyšlení, rádi to s naší nezkušeností nasměrujeme dolů do bezpečí chaty. Cesta probíhá s opatrností, ale v uvolněném duchu, oteplí se a počasí se nezkazí zas tak moc, takže bez jakýchkoliv nepříjemností dosahujeme ve 13 hodin chaty a jdeme slavit! Místní jídlo, mnoho piv a údiv nad tím, jak hladce nám to všechno vyšlo. Podvečer pak trávíme opět nad chatou a nasáváme do sytosti okolní prostor a výhled, protože další den už nás čeká bohužel jen sestup...


Přidáno: 11.1.2019 --- Fotky: B., -M-

© 2019 PlzDi