Po obědě a pivku na chatě následoval sestup, který byl pekelný - slunce pražilo přímo neskutečně a vedro bylo na padnutí tím víc, čím níž jsme se dostávali. Po několika hodinách jsme ale přece jen došli do Ventu k autu a zapadli na chvíli do stínu. Měl jsem toho dost, sestup mě dorazil. Bylo však brzo na to, abychom den zcela zabalili, takže jsme se po delším rozmýšlení vypravili autem dolů s plánem zajít si na jednu z ferat, asi hodinu cesty ve směru naší jízdy domů. Má únava ovšem dosáhla tak daleko, že na feratu šel M.i.X sám a já se válel ve stínu stromů; můj sólovýstup se mně zkrátka trošku podepsal. U druhé feraty pro jistotu nebylo kde zaparkovat, a tak jsme po dalších peripetiích našli už místo na noc, u auta zdlábli večeři, a pak šli nalehko jen se spacáky proti proudu řeky Ötztaler Ache. Fascinovala nás její dravost, spadnout do proudu, měl by člověk odhadem tak 20 vteřin života. Přesto jsme právě v tomto proudu museli vychladit půl lahve slivovice, děsivě zteplalé po třech dnech v autě. Povedlo se a chutná pálenka byla naší společnicí při kecání ve spacácích až do doby, než jsme se lahvi podívali na dno. Další den jsme vybrali opět feratu, tentokrát jsem šel též, a byla to věc sice zábavná, leč na jih otočená - sluneční výpal opět dosahoval nesnesitelných úrovní, a to jsme lezli dopoledne. Za dvě hodiny jsme cestu vylezli, po pěšince sešli dolů, kde následovala ta pravá nirvána v podobě koupele v ledové řece Inn. Pak nezbývalo než nasednout do auta a oddat se mnohahodinové cestě zpět...


Přidáno: 30.10.2019 --- Fotky: B., M.i.X

© 2019 PlzDi