Do Zell am See dorážíme pozdě v noci a zbývá najít místo na spaní. Od parkoviště funíme kus vzhůru, abychom se uvelebili nepříliš pohodlně pod sloupem lanovky a ráno zjistili, že kousek nad námi bylo skvělé rovné místo. Nu ale což. Ráno je krásně a civilizace pod námi vyluzuje spoustu zvuků. My však míříme vzhůru, pryč odsud, do ticha a krásy hor. Stoupání je nekonečné, louky se střídají s lesem, až postupně převládají, načež už jsme nad pásmem lesa úplně. Ukazují se fenomenální výhledy, které nás budou provázet po celé tři dny; je zkrátka to nejhezčí babí léto jaké jsme si mohli přát. Mineme lanovkový lunapark na vrcholu Shmittenhöhe (1965m) a stavíme se na pivo a polévku na terase chaty Ederhütte, což je naše skutečně poslední políbení s civilizací na následující dny. Dál už se chopíme hřebenové pěšiny a mezi posledními stromky mizíme do říše trávy a borůvčí, obojího krásně zbarveného blížícím se podzimem. Prvním vrcholem je Maurerkogel (2074m), čímž začíná sbírka nepamatovatelných názvů vrcholů v němčině. Výhledy jsou ohromující na všechny strany, hory všude kolem a zejména na jihu hradba třítisícovek v čele s Grossglocknerem bere dech. Připozdívá se však, a tak jdeme ještě o kus dál přes sedlo Rohrertörl na poslední vrchol dne Oberer Gernkogel (2175m), kde jsme za soumraku a kde se rázem dělá taková zima, že jdeme z kraťasů a trika rovnou do všech vrstev včetně zimní bundy, čepice a rukavic. Užíváme krásný večer na vršku, vaříme večeři a pozorujeme mizející slunce na okolních štítech... Proč nepřespat přímo tady? Nacházíme si mělkou brázdu těsně pod nejvyšším bodem a uléháme do hřejících spacáků. Ráno bude asi zase parádní...

Přidáno: 2.3.2020 --- Fotky: B., Lenka

© 2020 PlzDi