Poté, co ztroskotaly letní plány s několika parťáky, oslovil jsem tři týdny před termínem narychlo Davida; a protože jsem chtěl dát plánované akci ten správný říz, abych ho nalákal, poslal jsem mu z hecu návrh na přechod Bernských Alp. Několik čtyřtisícovek, vše s sebou na hrbu, žádná chata, spánek venku... Toho se samozřejmě chytil a já si tak na sebe ušil pěkný bič. Konkrétní plány jsme ladili do poslední chvíle a nakonec jsme v neděli kolem 17h vyrazili z Plzně s tím, že to nějak dopadne. Souhrou pozdního odjezdu a několika cestovních komplikací dorážíme na výchozí bod až ve 3h ráno, tedy v čase, kdy jsem původně chtěl vstávat. Jsme v sedle Grimselpass ve výšce 2165m a budík nařizuju na šestou ranní. Po tak dlouhém královském spánku se vstává jedna radost, balíme vše na týden dopředu, skromně posnídáme a kolem půl osmé vyrážíme kupředu. První hodinu a půl ťapeme po asfaltce, až u přehrady Oberaarsee vcházíme na horskou pěšinku, po které přehradu obcházíme a o něco později už okukujeme ledovec Oberaargletscher. Počasí je snové, rychlý postup je však iluzí - na lano se navazujeme až někdy po poledni a nekonečný výstup do sedla Oberaarjoch končí až ve tři odpoledne. Tím odpadá můj plán aklimatizačního výstupu na nedaleký Oberaarhorn, neboť je třeba se ještě téhož dne dostat až pod Finsteraarhorn, což je hlavní a nejvýznamnější cíl celého přechodu. Smiřuji se nerad, ale je to tak - místo plánovaného noclehu je ještě hodně daleko a připravit se nerozvážností o nejvyšší kopec akce ani jeden z nás nechce. A tak se vydáváme na sestup, abychom po pár desítkách metrů strnuli u fascinujícího výhledu... Téměř veškeré království Švýcarských Alp se ukazuje v plé kráse - Monte Rosa, Dom, Matterhorn, Weisshorn... Nádhera veliká. Po náležitém pokochání a fotografování míříme neomylně k prvnímu ukázkovému zaprásknutí akce. Dostáváme se do bludiště nechutných ledovcových trhlin a ztrácíme skoro dvě hodiny času, než se z nastalé šlamastiky dostaneme. Vše asi stačilo obejít o něco delší cestou, ale to bychom o ní museli vědět. V půl osmé večer jsme na kýžené křižovatce dvou ledovců a i když už se zdá být naše plánované místo noclehu nedaleko, přesto uplynou ještě dvě hodiny, než začneme hledat kam se uložíme. Jsme vyřízení jak žádost. Počasí má být stabilní, a tak nestavíme stan a už za úplné tmy před jedenáctou hodinou uléháme na kraji ledovce pod širák. A budík nastaven na 3:30...

Přidáno: 10.2.2021 --- Fotky: B.

© 2021 PlzDi