Třetí den v horách by se dal s přimhouřením obou očí označit za odpočinkový. Po velké túře na Finsteraarhorn jsme to koneckonců i potřebovali. Po poklidném ránu, kdy jsme využili sluneční paprsky k sušení šatstva a v klidu se sbalili, jsme vyrazili napříč přes ledovec Fieschergletscher a pak sněhovými pláněmi vyfuněli na sedlo Grünhornlücke, což nám zabralo asi tři hodiny. Za ním se otevřela krátká dolina mizejícího ledovce Grüneggfirn a o něco níže už Konkordiaplatz - největší ledovcové náměstí v Evropě, které jsme hodně chtěli vidět. Na sestupu se nám tento gigantický prostor otevíral stále více, v ledovcové vaně jsme dali koupel, načež jsme kolem třetí hodiny nahlíželi z bezprostřední blízkosti na to ohromné prostranství, kde se stýkají tři velké ledovce a jeden menší. Rozměry toho člověku ani moc nedocházejí... Nehodlali jsme ovšem končit zde, ještě bylo třeba vystoupat zas výš na ledovec Ewigschneefäld, abychom byli blíž našim cílům pro další dny. Bohužel došlo opět k politováníhodnému zamotání se do hanebně rozpukaného ledovce; sice jsem nesměle tvrdil, že cesta v mapách vedla vpravo od něj po skále a kamení, ale podlehl jsem zkušenějšímu a nebýt dvou lidí, které jsme z bludiště trhlin viděli právě na oné cestě a kteří nám tím potvrdili její existenci, motáme se tam snad dodnes. Ztratili jsme opět nějaký čas, ale terén už teď byl lepší a mohli jsme jít nějaký čas i nenavázáni, což se změnilo zas až na ohromné pláni ledovce. Pozdní odpoledne se mezitím změnilo ve večer a když jsme došli k příhodnému místu na spaní, bylo už kolem osmé. Zbývalo najít vodu, čehož se chopil David, a vykopat plošinu pro stan, což byla moje práce. Večer barvil okolní štíty do nádherných barev a mně najednou přišlo líto, že bych se měl zavřít do stanu a nevidět tu krásu kolem. Vykopal jsem si tudíž ještě malou plošinku vedle a rozhodl se pro spaní pod širákem - ve výšce 3270m a s výhledem na ledové království...

Přidáno: 22.3.2021 --- Fotky: B., David

© 2021 PlzDi