Čtvrtý den jsme vstali brzy a vyrazili ještě za úsvitu vzhůru. Orientace nebyla zrovna jasná, na štíty nebylo z místa našeho spánku vidět, takže jsme se vydali jinou cestou než tou standartní, kterou bylo původně v plánu jít. Ve výsledku to ovšem věci nevadilo, a byť David asi nebyl právě nadšený z této varianty, trasa to byla záživná a logická. Už o půl sedmé jsme došli na bezejmenné sedlo a na něm jsme definitivně zjistili, že nejsme mezi Hinter a Gross Fiescherhornem, ale o pěkný kus cesty jihovýchodněji pod vrcholem Klein Grünhorn. Hřeben směrem k mnou vysněným Fiescherhornům však vypadal rozumně a zdál se být i chozený, takže jsme vyrazili vpřed. Byla celkem kosa, honily se mráčky a od východu foukalo. Hřebenovka byla pestrá, místy i trochu peprná; ovšem po dvou hodinách nás spolehlivě vyvedla na prvního z bratrů - Hinter Fiescherhorn o výšce 4025m. Chvilka kochání a hned sestup do sedla Fieschersattel, z kterého se nastupuje na hřeben vedoucí na vyšší Gross Fiescherhorn. Nastoupili jsme, zpočátku to šlo hezky hladce, ovšem pak terén zatuhnul a Davidovi se nechtělo, dorazil jsem tedy ten zbytek k vršku sám, neboť motivace byla veliká. Rozhled z části kryly mraky, ale přesto bylo nač se dívat ... zejména baráčky Grindelwaldu o celé 3km níž fascinovaly svou blízkostí a vzdáleností zároveň. Hřeben mne pustil hladce i zpět, připojil se David, pak ovšem nastalo to nejhorší za celý týden. Sestup „normální” trasou rozhodně nebyl med, 200m výškových nám zabralo dvě hodiny a psychika (alespoň ta má) dostala řádné kapky. U stanu jsme byli až kolem půl třetí odpoledne a poněkud sklesle jsme uvařili něco k snědku a sbalili si nádobíčko na další pochod. Tím byly 4 kilometry po ledovci směr Eiger a Mönch, abychom byli pro další den poblíž našim cílům. Nekonečné 4km, které se vlekly až hanba, kdy se čas napůl zastavil a i přes neustálou repetici zvolna probíhajících kroků se okolí zdánlivě téměř nehýbalo a postup se zdál zoufale pomalým. Vše vylepšil v závěru milý letní déšť, který chůzi v rozbředlém sněhu ještě zpříjemnil a též kopat v něm plošinu ve sněhu a stavět stan bylo po uplynulém dni skutečně radostné. Nicméně povedlo se a provlhlí až na hýždích jsme o sedmé večerní konečně po čtrnácti hodinách na nohou leželi ve spacácích. Inu, pestrý den!

Přidáno: 23.3.2021 --- Fotky: B., David

© 2021 PlzDi