Díky omladině, kterou jsme večer potkali v chatě Alpe Cornavosa, jsme konečně pochopili jak to zde funguje, vyspali se krásně v klidu pod střechou a vzbudili se do nádherného rána. Zdálo se, že hory nám nastaví zase svou vlídnější tvář, a tak jsme vyrazili brzy vstříc další túře. Začali jsme jemně - traverzem pod vrcholy La Scíma do Precastéll a Poncione Rosso do kotliny Fornaa a z ní do sedla Bassa, kde jsme byli opět na hřebeni. Předběhli nás dva namakanci z chaty a my vyfuněli na první vrchol dne, kterým byla Cima Lunga (2487m). Počasí skvělé, azurové nebe nad hlavou, co víc si přát? Navíc se z vrcholu poprvé ukázaly i ty opravdové klenoty Švýcarska a ještě k tomu shodou okolností ty, na kterých jsem o měsíc dříve byl s Davidem - Bernské Alpy. Bylo fascinující vidět z odstupem 65km vzdálený mohutný Finsteraarhorn s částí jeho družiny... Nechtělo se vůbec věřit, že mi bylo dopřáno na jeho vrcholku stát. Po svačince a náležitém pokochání jsme se vydali dál, chvílemi bylo nutné překonat těžší úseky, ale šlo to hravě, podešli jsme monumentální vrchol Cima di Bri a travnatými svahy putovali dál, až jsme za sedlem Bocchetta di Rierna opět nalezli na hřeben a jím po velkých balvanech vystoupali na Cimu di Rierna (2461m). Čas běžel, ale nebylo kam spěchat; bylo krásně a poslední část hřebene před námi ohromovala svými tvary a rozměry, stejně jako neustále viditelné moře štítů všude kolem. Přes Cimu del Rosso (2444m) jsme volným tempem došli až na nejvyšší bod dne, jímž byla Cima di Gagnone. Na té už nás vítal podvečer se svým nízkým slunečním světlem a ohromujícími výhledy. Vše bylo korunováno okamžikem, kdy na západě klesly mračna níž a z nich se vynořila opravdová střecha Švýcarska - masiv Monte Rosy, Dom a spoustu dalších čtyřtisícovek. Zkrátka odměna jako hrom! Zvažovali jsme i spánek na vrcholku, ale raději jsme si to rozmysleli a vydali se dolů. Poněkud nás překvapil těžký sestupový hřeben, únava už se hlásila o slovo a tak vypečená exponovaná místa už jsme nečekali, ale přelezli jsme je se ctí a v sedle Bocchetta dello Scaiee jsme se konečně napojili na lehčí červenou značku. Sestoupili jsme pohádkově krásnou kotlinou asi do výšky 2000m nad chatu Effra a na travnaté plošince si ustlali. Krásné rovné místo, na nebi první hvězdy a v dálce i ze spacáku viditelná Jungfrau ... Velká paráda!

Přidáno: 27.6.2021 --- Fotky: B., Lenka

© 2021 PlzDi