Chtěli jsme jet v tradičním termínu koncem září do Tater, jenže na Slovensko se nesmělo bez covid očkování, a to Lenka neměla. Takže tedy z Polska, z té strany by to ale šlo pouze autem, cesta 9h... Když se k tomu přidala nejistá předpověď počasí, zatímco v Alpách mělo být neotřesitelné azuro, byla změna plánu jasná. Na Grosser Priel jsem chtěl dlouho, cesta jen na 4h, nebylo co řešit! A tak jsme za hluboké noci dojeli do Hinterstoderu, zaparkovali kdesi a došli za ves na nejbližší louku, kde jsme se báječně vyspali. Ráno je krásné, jen lehká údolní mlha; vyrážíme brzy, neboť toho pro dnešní den máme před sebou hodně. Sbaleno máme na dva dny, jednu noc strávíme někde nahoře a druhý den to vezmeme zpátky přes Spitzmauer (2446m), jenž je více než krásným bratrem Prielu. Začátek je pozvolný, takřka po rovině dolinou říčky Krumme Steyr, až pak to začne. Z široké cesty se stává malá kamenitá pěšinka, která neúprosně stoupá a stoupá a my s ní. Průvodcem je nám jen les, funění a kapky potu na krku i zádech. První etapa výstupu končí u chaty Prielschutzhaus ve výšce 1410m, kde se občerstvujeme, abychom pak mohli pokračovat. Postupně mizí les i kleč, dostáváme se do prudké výhně, až je kolem nás už jen světlá vápencová hornina, suť a šutry. Dostaneme se do mohutného ledovcového kotle s velkým sněhovým polem, kolem něj nekompromisně vzhůru po částečně zajištěné trase a ta nás po usilovné dřině vynese až na sedlo Brotfallscharte (2325m), kde už konečně vidíme i na druhou stranu, na sever. Tady Lenku chvilku nechávám, odskakuju si na nedaleký vrcholek Brotfall, načež pak stoupáme zase společně na vrcholový hřeben Prielu, kde necháváme batohy a zbytek trasy dorážíme nalehko. Je pozdě odpoledne, takže už nikde nikdo, počasí snů a skvělá viditelnost... Žasnu a lapám po dechu ve chvíli, kdy se na severu objeví vzdálené tmavé horizonty, ve kterých okamžitě rozeznávám - Šumavu. Můj veliký sen se plní! Alpy ze Šumavy už jsem viděl mockrát, ale chtěl jsem to někdy vidět i obráceně. A teď je to tu. Velká paráda, rozeznat lze vše od Javoru až po Kleť... Nádhera! Vrchol máme jen pro sebe a rozhled je doslova jako prase, neboť vzduch je báječně vyčištěn, rozeznáváme celou řadu bližších i dalekých rakouských štítů, prostě vynikající. Dostatečně vykocháni opouštíme nejvyšší bod, po chvíli dobíráme batohy a sestupujeme na sever do rozlehlé kotliny, kterou chceme přejít až do sedla pod vrcholem Temlberg, kde to vypadá na travnaté spaní se zajištěnými tekutinami, neboť nedaleko se bělá sněhové pole. To je taky naše jediná šance na získání vody, protože jinak zde ve vápencových horách absolutně žádná k nalezení není. Ne nadarmo se pohoří jmenuje Totes Gebirge - Mrtvé hory. Kotlina je ohromná, jdeme soumrakem a pak už naprostou tmou, ve které netrefíme značenou zkratku, a tak si túru ještě prodlužujeme. Na místo spánku nakonec dorážíme naprosto opotřebovaní a není se ani čemu divit - máme za sebou 15,5km s převýšením 2150m nahoru a 700m dolů! Inu, den naplněný až po okraj...

TRASA

Přidáno: 3.3.2023 --- Fotky: B., Lenka

© 2023 PlzDi