Muntanitz, 3232m
      zpět

   Brzy ráno vyrážíme k hlavnímu cíli. Počasí nemohlo být lepší, naše kroky provází blankytně modrá obloha a slunce připaluje vydatně hned od první chvíle. Stoupáme zprvu pozvolna, až se dostaneme o něco výše nad chatu, kde začíná klíčový úsek, na kterém naberem výšku nejvíc. Okolní krajina rázem nepřipomíná planetu Zemi, ale spíš Mars - zvláštní rezavě zabarvená poušť nás pohlcuje a provází naši cestu vzhůru. Po desítkách minut lopoty docházíme do sedélka, odskakuji vlevo na první vedlejší vrcholek a pak už nás hřeben vede neomylně dál, zatímco s každým nastoupaným metrem se stupňují rozhledy. Krása! Míjíme další dva vrcholky a po hřebeni, jehož západní strana klesá zvolna a východní prudce, pokračujeme vstříc menšímu bratru hlavního cíle - Kleiner Muntanitz (3192m). Ten se stává konečným bodem pro Micha, neboť další postup je v jednom místě trochu vzdušný; pokračuji tedy na hlavní vrchol sám, byť nerad. Zajištěné místo do sedla je hravé a překonat jej zabere jen chvilku, pak už mě čeká jen kamenitý choďák vzhůru a zanedlouho je hotovo a kochám se fenomenálním kruhovým rozhledem z Großer Muntanitz (3232m). Radost je veliká, i když s parťákem by byla ještě větší. Ale což. Práskám spousty fotek a užívám vrcholové chvíle, jenže nic netrvá věčně a zanedlouho je potřeba vyrazit zpět. Seběhnu dolů, dám si kousek popolezení na malý Muntanitz, za pár stovek metrů se opět shledáváme a dlouze a zvolna sestupujeme stejnou cestou k chatě... Večerní pivo chutná tuze moc!

Přidáno: 13.5.2023 --- Fotky: B., -M-


© 2023 PlzDi