Velká Javořina, 970m
      zpět

   Na dlouho plánovaný přechod Bílých Karpat, který se má plynule překlopit v přechod navazujících Javorníků, vyrážíme koncem června z města, které je již týden svíráno děsnými vedry, stejně jako celá republika. Celoodpolední cesta vlakem, popíjení, večerní apokalyptická bouřka při přestupu ve Veselí nad Moravou a nakonec pozdně večerní klid a mír na zastávce v Javorníku nad Veličkou, naší koncové stanici. Mrholí, a tak se boudička zastávky stává naším nočním domovem. Ráno je počasí plné naděje, vyrážíme brzy; je nutné projít celou obcí a pak ještě dlouhým Filipovským údolím, naž začneme konečně stoupat k hřebeni. Dostaneme se do hezkého hlubokého lesa, ovšem situaci začíná komplikovat nechutná prádelna - vlhko a vedro jak v džungli, nešlape se v tom moc dobře. Dosáhneme hřebenové trasy a klima je trochu lepší, vedro nás však již bude provázet až do konce. Kolem jedenácté dosahujeme vrcholu Velké Javořiny, výhledy jsou zastřené, ale jinak je celkem pěkně; příliš se nezdržujeme a pokračujeme dolů, což znamená sestoupit 600 výškových metrů do Květné. Draze nastoupané metry zase ubývají, což je o to pikantnější, že víme, že je opět budeme muset nabrat zpátky. V Květné dáme oběd v pohostinství a pak tedy zpátky do té řehole, stoupání vedrem zmoženou krajinou na Novou horu (552m), kde se nám ukazuje ve zpětném pohledu Javořina jako na dlani. Krásné, ale trochu úmorné. Narůstající zmar vysokých teplot umocňují zprávy od přátel, kteří nám píší cosi o tom, jak jsme si hezky vybrali čas vandru, když se tak pěkně ochladilo, že v Plzni je 21°C a podobně. Uf! Čára ochlazení zůstala bohužel někde na linii Brno - Olomouc, takže místního kraje se netýká. Po sestupu z Nové hory ztrácíme dalších 200m a s nadějí odbočujeme k rybníku, ve kterém bychom se mohli zchladit; voda je však tak nechutně špinavá, že to nepřipadá do úvahy. Krizi umocňuje i představa trasy před námi, kdy nás čeká dalších 540m stoupání na Velký Lopeník (911m) a začátek vede po nechráněných vyprahlých polích. Nezbývá však nic jiného, než vykročit. Ovšem po dosažení lesa přichází konečně úleva, chladíme se ve vodách Zlatného potoka, krása! Hned se stoupá o něco lehčeji, byť síly už po celém dni poněkud docházejí. Závěrečný úsek k vrcholu je už na hraně a shození báglu je vstupenkou do ráje... Vylezeme na rozhlednu, výhledy jsou oparovité, najíme se a pak už je to jen pozvolný sestup s hledáním místa na spaní, které nacházíme až za poměrně dost dlouhou dobu. Je za námi 13,5h chůze, pekelný den to byl! A mě pobolívá načatý zub, po celý den víc a víc...

Přidáno: 14.2.2023 --- Fotky: B., Lenka


© 2023 PlzDi