Sice jsme to ještě ráno nevěděli, ale byl to nakonec poslední den našeho pobytu v Pyrenejích. Ale popořadě. Ráno jsme se po luxusním vyspání v pohodlí chaty vydali na cestu do Gavarnie k autům. Bylo třeba sestoupit nejdříve od chaty průrvou poněkud připomínající kamenolom do závěru doliny zhruba na hladinu 2180m, do míst zvaných Cirqué d'Estaubé, načež znovu vystoupat na sedlo Hourquette d'Alans. Byli jsme rozchozeni a bylo dost času, takže jsme se klasicky rozdělili na rychlejší a pomalejší skupinky a každý si šel po svém a v klidu. Zase jsme po čtyřech dnech slyšeli kravské zvonce a byl to milý a uklidňující zvuk. Ze sedla nás pak čekalo už „jen” 1100m převýšení na sestupu do vesnice, ukryté pod mraky, převážně po krásných travnatých pláních, ze kterých se nám postupně otevíraly výhledy na téměř všechna zásadní místa uplynulého týdne - masiv Vignemale, Taillon, Breche de Roland, Torré i Pico de Marborré... Byla to parádní rekapitulace. Těsně před vstupem do civilizace dává většina z nás očistnou koupel ve vodopádu potoka, abychom Francouzům nesmrděli a mohli se luxusně naobědvat. Plány jsou různé a otevřené, počasí se má kazit, ale vyrážíme přejet na Španělskou stranu, snad na nejvyšší Pico de Aneto, přejíždíme sedlo Tourmalet, známé z Tour de France, tam jsme nad mraky a je to nádhera... Leč člověk míní a technika mění, jet dál s autem, jenž má defekt a v kopcích začíná žrát olej, by byl risk. A tak byl Tourmalet vlastně důstojným rozloučením s horami, jedem na riviéru vykoupat se v moři. Ale to už by bylo na jiné povídání...

Přidáno: 22.1.2016 --- Fotky: B.


<< předchozí den - Mt. Perdido

© 2015 PlzDi