Veľký Javorník; 1071m
      zpět

   Ráno se budíme do mlhy, kterou mdle prosvětluje slunce; na beznadějné počasí to ale nevypadá, tím spíš, že později slunce vládu přebírá a dělá se vyloženě hezky. Vydáváme se tedy po někdejší státní hranici (do roku 1734 a pak v letech II. sv. války vedla hranice tímto hřebenem), teď tedy čistě po území Slovenska, a zanedlouho jsme v nejvyšším bodě dne na Velkém Javorníku. Příroda je pozdně letní, trávy plné rosy a pavučin babího léta, sem tam se odhalí výhledy a jindy zas přižene mrak... Po hřebeni se jde pěkně a pohodlně. Nejdále na slovenském území jsme na vrcholku Hričovec (1060m), kde jsou dosud k nalezení hraniční kameny z válečných dob, pak už klesneme do sedla pod Lemešnou a od té doby je nám státní hranice věrným souputníkem. Přecházíme řadu vrcholků, sejdeme do Makovského průsmyku (800m), nejnižšího bodu dne, načež opět dlouze stoupáme až na Čarták, kde nás vítá rozhledna, ale také zhoršení počasí v podobě deště. Trochu výhledů však užijeme a pak nezbývá než zalézt do hospody pod kopcem, nechat se obsloužit, dát teplé jídlo a nějaké to pivo... Stejně jako předchozí den nám to vyšlo krásně, déšť se vyblbnul při našem sezení uvnitř a my pak mohli vyrazit dál v čase, kdy už bylo zase moudřeji. Přešli jsme sedlo Třeštík a dali si delší stoupání na Vysokou (1024m), abychom pak s přibývajícím večerem pokračovali dál a dál, kochali se tichým soumrakem a také hledali místo ke spánku. Tím se stal pěkný altánek v místě zvaném Benešky; nabyli jsme klidu, pršet v noci může, nás to neohrozí! A ráno pak už jen mlha a sestup do civilizace, museli jsme zmizet za povinnostmi, byť jít dál by bylo lákavé...

Přidáno: 21.2.2023 --- Fotky: B., Lenka


© 2023 PlzDi