Praděd, 1491m
      zpět

  Poslední den naší Rychlebsko-Jesenické dovolené je zároveň dnem nejvýživnějším. Vlakem a busem přejedeme v brzkém ránu z Ostružné až na Červenohorské sedlo, odkud se za zataženého, zádumčivého počasí vydáváme vzhůru do kopců. Přes Velký klínovec, Výrovku a Malý a Velký Jezerník dojdeme za stále se zlepšujícího počasí až na turistickou chatu Švýcárna, kde neodoláme teplé polévce a studenému pivu (nikoliv naopak). Poté odskakuju na blízký vrchol Malého Děda (1368m), který je tvořen pokroucenými smrčky a vrchovištními rašeliništi; hezké místo. Nu a pak nezbývá než se vydat k nejvyššímu bodu dne, nikoliv však nejhezčímu, ani jsme na něj původně nechtěli odskakovat... Asfaltka na vrchol Pradědu je plná hýkajících individuí, která umí kouzlo hor úspěšně oddálit, my se však nedáme. Lepší je to moc nevnímat, kochat se vzrůstajícím výhledem nebo pozorovat hbité Křivky obecné, kterak si v ostrůvcích kleče vyzobávají z šišek svůj oběd. Po chvíli focení a rozjímání na vrcholu se vracíme zpět a asi po dvaceti minutách se s úlevou loučíme s davovou asfaltkou a uhýbáme do divukrásného Divokého dolu, kde není ani noha. Dávám koupačku v ledovém potůčku, občas se ukáže ještě zbytek sněhu, výška nám ubývá, až jsme najednou o 600m níž v údolí Desné.
  Pointou dne je ovšem to, že jdeme ještě nahoru na Dlouhé stráně, takže nasazujeme pěti dny v horách podepřené strojové tempo, jsme rozchození naplno a stoupající asfaltka tak pod námi běží nahoru až překvapivě rychle. Jen jednu dlouhou serpentinu zkracujeme lesem, nebloudíme a o půl páté jsme u horní nádrže známé přečerpávací elektrárny. Dali jsme si do těla! Ovšem stojí to za to, po nás přijíždí nahoru autobus znuděné omladiny, která, vyvržena z klimatizovaných sedaček 30m od nádrže, jistě nemá z místa takovou radost jako my. Je to skutečně fascinující dílo, vodní nádrž na vrcholku hory... Jinak nás ale začíná tlačit čas, z vrcholu odbíhám na sousesní Vřesník (1342m), vracím se pokud možno rychle a jdeme už společně na Mravenečník (1343m), za nímž následuje dlouhý sestup. Odjezd vlaku se blíží, takže pod Medvědí horou volíme nejkratší variantu - pod lanovkou přímo dolů, což je sice solidní záhul a Lenka už na konci trochu pokuňkává, nicméně dorážíme včas a teprve nám dochází, co vše máme za sebou a že máme nárok na únavu. Dvaatřicet kilometrů s nemalým převýšením, no hurá! ;)


Přidáno: 12.8.2018 --- Fotky: B., Lenka


© 2018 PlzDi