Další díl každoročního rodinného lovu tisícimetrových vrcholů republiky se nesl v zádumčivém duchu, minimálně tedy první polovina. Jinými slovy - byli jsme v horách, ale neviděli jsme nic kolem sebe, neboť byla mlha jako blázen, občas kořeněná i nějakým tím mrholením. První i druhý den se dařilo držet plán a vrcholy nám padaly celkem hladce do kapsy, ovšem stejně tak jsme mohli být kdekoliv jinde, chybělo vědomí souvislostí, což pramenilo z nulového výhledu kolem. Až druhý den ke konci túry někdo nahoře luskl prsty a rázem bylo pěkně, ale to už jsme zvolna mířili do chaty. Níže zobrazené fotky jsou tak spíš jen zápisníkem vrcholů na pozdější památku, než aby měly nějakou vypovídající hodnotu o krajině kolem...

Přidáno: 3.2.2021 --- Fotky: B., I.

© 2021 PlzDi