Probouzím se nedaleko Ovčího vrchu (966m), kam jsem se předchozího dne po přejezdu autem ještě dobelhal. Noc byla dobrá, což se ovšem nedá říct o ranním počasí - předpověď jsem buď špatně přečetl anebo byla špatná sama o sobě, azuro se zkrátka nekoná. S mírnou skleslostí sestoupím přes dva menší kopce k autu a cestou ze značnou skepsí sleduji hřebeny, do kterých mám namířeno. Tedy spíš je nesleduji, neboť se koupou v mracích. Má smysl tam vůbec chodit? Přejíždím ještě na zamýšlené výchozí místo túry, tam dávám snídani a nakonec to vzdávám. Pryč odsud, nechám to na lepší počasí, však ty vršky neutečou. A tak se svobodnou myslí odjíždím, jenže nebyly by to hory, aby si se mnou trochu nezalaškovaly; po přejezdu Červenohorského sedla se rázem dělá hezky a počasí je více než slibné. Aha, takže východní část hor se koupe v mraku a ta západní je na slunci! Měním tedy opět plán, improvizuji a výsledkem je to, že za krásného slunečního svitu stoupám z Přemyslovského sedla na masiv Ucháče, jenž mi kromě hlavního vrcholu nabídne i řadu jeho drobotiny, mj. krásnou výhledovou skálu Tři kameny (907m). Den tedy není ztracen a já jsem za to rád. Vše na cestě zpět završím ještě kratším výstupem na izolovaný Jeřáb (1003m) a pak také na prominentní Suchý vrch (995m), takže návrat za rodinou je prosycen spokojeností!

Přidáno: 9.10.2023 --- Fotky: B.

© 2023 PlzDi