Szrenica, 1361m
      zpět

   Vstáváme krajně brzo a ještě za ranního šera přejíždíme autem z Benecka do Harachova. Liduprázdno. V 5h ráno se noříme do lesa, chvilku jdem po značce a zakrátko už přímo vzhůru lesní cestou přes jakousi přezimovací obůrku. Máme jít vlevo, ale mastíme to rovně po méně a méně zřetelné cestě, která se časem vytrácí zcela, až jsme v divočině. Není ale přece kam zabloudit, v podstatě si jen děláme zkratku. Úspěšně narážíme na Janouškovu cestu, po ní ovšem zas jen kousek a opět odbočujeme, tentokrát správně, kolem kóty zvané Jakšín směrem k vrchovištním slatinkám s pomístním jménem Tři příkopy. Cesta se noří do I. zóny, posléze končí a my kráčíme trávovisky a kolem občasných stromů, je přímo ukázkově krásné ráno. Státní hranice nás vítá tichá a zadumaná a dovede nás k Mumlavské hoře, prvnímu vrcholku toho dne. Pak se věci mají jednoduše, stačí se držet „čáry” a nelze z cesty sejít; občas je jen potřeba obejít nějaký ten mokřad. Malým odskokem je Kamenec, který nám ani jako vrchol nepřipadá, po další půl hodince ovšem přichází Luboch, první už významější vrchol dne. Pohledy zejména na Jizerky a Lužické hory jsou vynikající. Dáváme lehkou snídani a pokračujeme zakázanou zónou dál do sedla, abychom nedaleko pod vrcholem Szrenica slavnostně podlezli zábradlí s cedulemi o zákazech vstupu, a byli tím zase na zcela legální půdě. Szrenica je impozantní vrchol, nejvyšší bod dne, a jako takový nám nabízí skvělý rozhled. Nezdržíme se však; na to je plán pro ten den příliš bujný. Kráčíme zvolna dolů, vylezu si na Svinské kameny, a zanedlouho nás čeká Vosecká bouda, kde neodoláme polévce a pivu. Pak je potřeba poměrně dost klesat, abychom mohli později zase dost stoupat; klesáme až na vrstevnici 1025m na místo zvané Krakonošova snídaně, nedaleko u potoka chvilku váhám, nakonec do něj samozřejmě lezu a užívám mrazivě osvěžující koupel. Následuje stoupání po žluté značce severními svahy Lysé hory, místy je ještě opravdu dost sněhu, ale oba vrcholy Plešivce jsou už zase vyhřáté a jejich porost neunikne podrážkám našich pohorek. Tím jsou ty hlavní vrcholy dne v podstatě vyčerpány, zbývá sejít dál o něco níže, napojit se na modrou značku, po ní dojít o notný kus dále a cestou ztéci dva vrcholy Janovy hory, abychom téměř končili na Čertově hoře. Otázkou je cesta dolů, tatík volí lanovku, já jdu pěšky po sjezdovce. No to jsem si dal. Asi byla černá. Scházíme se kousek u auta, chvíli lavírujeme, ale pak nám to samozřejmě nedá a jedeme po státovce ještě k polským hranicím, abychom si mohli odskočit na Mrtvý vrch, který je naší opravdu poslední tisícovkou toho dne. Když o 1,5h později dorážíme k autu, je již pozdní odpoledne a máme za sebou takřka přesně 12h dlouhou túru. Veliký to den!


Přidáno: 12.9.2019 --- Fotky: B.


© 2019 PlzDi