Podzimní den v Krkonoších s bráchou, no neberte to! Vstávám ve 2:40 a po čtvrté už nabírám ctěného brata v Praze, abychom byli včas na místě. Před sedmou parkujeme pod Dolní Malou Úpou a hned pěkně zhurta funíme vzhůru na Dlouhý hřeben. Tam se otevírají první průhledy do kraje a zdá se, že to bude výhledová paráda. A taky že jo, z Lysečiny už koukáme na Jeseníky, které vypadají jako kdyby byly pár kilometrů daleko, přitom Praděd je vzdálen 120km... Pecka. Sejdeme na Pomezní boudy a pak zase stoupák na Čelo a Tabuli, začínáme potkávat lidi, ale jen ve velmi malé míře, koukáme do Polska, chvílemi pěkně fouká, zkrátka túra jak má být. Ovšem poté nás vdechne hospoda a dopřáváme zaslouženou pauzu s několika pivy a panákem na zahřátí. Jakpak hladce se pak stoupá na Svorovou horu! Zbývá pak už jen cíl nejprovařenější a tím je Sněžka, nicméně za aktuálních podmínek by byl hřích ji nedat - z vrcholu je rozhled od Lužických hor přes Středohoří až na Brdy, část Vysočiny až k Jihlavě, nu a samozřejmě Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky, Rychlebské hory... Viditelnost jak cyp! To se tedy vyplatilo. Dopřejeme si hrubě předražené pivo a pak už sestupujeme k Růžové hoře, na kterou si samozřejmě odskočíme a kde ztrácím svou zelenou čepičku, načež už je to jen sestupové martyrium na Portášky, odskok na Pěnkavčí vrch a definitivní sestup až k autu. Vynikající den!

Přidáno: 22.7.2023 --- Fotky: B.

© 2023 PlzDi