Tradiční vandr s dámami připadl tentokrát na podzim a do Krušných hor. Pozdě večer dorazili jsme po komínobraní v Žatci do Kraslic, kde jsme po cestě vlakem notně opiveni vzali žlutou značku a stoupali někam kus nahoru, kde se dalo spát. Ráno se budíme do mlžného podzimního vlhka a jen doufáme, že stoupáním vzhůru se dostaneme nad oblačnost. Vyhlídka nad Šibeničním vrchem (700m) je ještě ve strašlivé mlze, ale o 100m výš se najednou skutečně dostáváme na slunce, a to už nás neopustí po celé následující tři dny. Odpojuje se Gianni, který s námi Krušné hory jen olízl, a dál už pokračujeme slunečnými loukami a lesy v tradiční vandrovací čtveřici. Projdeme někdejší Novou ves, přejdeme Bukový vrch (904m) a kolem 13h sedláme nejvyšší bod dne, kterým je téměř tisícimetrový Špičák. Pěkný výhled na nám neznámou říši lesů a zarovnaných vrcholků... Hlubokými lesy pak dojdeme až do vsi Přebuz, kde marně hledáme pohostinství; to je nám pro dnešek zapovězeno, takže svačinka na vyhřáté louce na okraji lesa je v naší režii a říší podzimním sluncem prozářených luk putujeme dále. To už se den zvolna chýlí ke konci, čeká nás ještě jedno stoupání od bývalé osady Chaloupky, načež v rozlehlém polesí Jeleního vrchu nacházíme se soumrakem pěkné místo na spaní. Je celkem chladno, takže se rozhoří oheň a je blaze...

Přidáno: 8.3.2023 --- Fotky: B., Lenka

© 2023 PlzDi