I poslední den vandru se nás drží krásné počasí. Nechávám děvčata v poklidu snídat, odskakuji opět na jednu „svojí” tisícovku a pak už se jen balíme a vyrážíme vstříc nepříliš dlouhé závěrečné etapě. Obdivujeme ranní krásy Mrtvého rybníka u Božídarského rašeliniště, téměř liduprázdnou červenou značkou docházíme na vyhlídkové louky, abychom pak na pokraji lesa ponechali batohy a vydali se na zlatý hřeb dne a částečně i celého vandru - zapovězený Božídarský Špičák. Výrazná homole je součástí rezervace, ale přesto vzhůru vede pěšinka. Zpočátku se zdá, že výhled z vrcholu nebude vůbec žádný, ale pak člověk najde ty správné malé palouky a tušení dalekého rozhledu se potvrzuje. Jsou vidět nejen kousky hřebene Krušných hor a blízké Doupovské hory, ale po delším vyhlížení tím správným směrem se nad oparem velmi daleko i cosi tmavého ukazuje... Plním si tedy další z mnoha snů a vidím Šumavu z Krušných hor. Byť není viditelnost úplně dokonalá, přesto je to krása. Posedíme chvilku na vršku s vědomím, že je to pro tentokrát vršek poslední, nu a poté už kvapíme dolů k batohům. Zbývá dojít do provařeného Božího Daru, úměrně jeho blízkosti přibývají turisté a obec sama je samozřejmě lunapark, ale nám to po prožitém a viděném ani nějak nevadí. Čeká nás už jen dlouhá cesta domů, nejprve busem a pak vlakem, tvoříme si opět decentní cestovní hladinku (zábavné je zejména zakončení u Vietnamce v Chebu) a více než jen spokojeni vstřebáváme uplynulé dny. Krušné hory nezklamaly!

Přidáno: 10.3.2023 --- Fotky: B., Lenka, Holi

© 2023 PlzDi