Vstáváme do chladného, ale opět krásného rána. Chladno ovšem nikterak nebrání tomu, abychom dali v mezičase mezi snídaní a odchodem koupel ve vodách nádrže. Asi nikoho nepřekvapí, že voda byla celkem studená. Inu, v této výšce, hladina schovaná v lesích... Nádherné ranní osvěžení! Po proudu pak scházíme níže, u Žofína se dostaneme na vrchovištní louky, podzim předvádí své nejsilnější zbraně a my jsme u vytržení. To pravé vytržení (a to doslova) ale přichází ještě o něco dál. Žofínský prales je nejstarší přírodní rezervací v pevninské Evropě, les je tu ponechán svému vývoji od poloviny 18. století. Po chvilce váhání jsme neodolali a vstoupili za rozpadlý plot. Dostali jsme se do jiného času. Dostali jsme se do divočiny, do klidu a neskutečného majestátu velikánů, kteří si tu žijí tak, jak jen jim se chce. To vše v podzimním hávu, kdy vzduch byl omámen vůní nenávratně zmizelého léta a zároveň hlubokou pokorou a klidem blížícího se zimního spánku...

Přidáno: 21.10.2020 --- Fotky: B., Lenka

© 2020 PlzDi