Kultovní komín Plzdi. Jednoho říjnového dne odpoledne jsme začali odklízet staré hrnce, kusy prken a jiné smetivo z prostoru vlezu do komína. Vevnitř spousta špíny a.. žádné kramle! Ba ne, to jen než si oči zvyknou na tmu a oslepující prach. Ovšem to, co pak ruka nahmátne, je spíš drát. Zpočátku to jde dobře, každá kramle se sice pod vahou komínáře prohne až ke zdivu, ale jinak drží, jen občas spadne kousek omítky dolů; -M- je kvůli prachu a úlomkům zahalen tak, že leze úplně poslepu. S narůstající výškou ubývá pavouků ve spárách mezi cihlami a ubývají i kramle, které za něco stojí. Vršek už je zcela zegyrní, kramle se trhají, a poslední asi metr a půl už nejsou vůbec. Výhled z dmychadla je po průlezu peklem osvobuzující...