Běžkařská banda odfrčela a my vyrazili z Prášil po silnici vstříc uplakanému zimnímu dni. Počasí si skutečně přichystalo to nejhorší, co může být - mrholení do sněhu. Nálada však neklesala. Po pár kilometrech jsme odbočili ze silnice a nazuli sněžnice, i když spíš než proti boření jen proti uklouznutí na zcela zledovatělé cestě. Když jsme z ní ovšem odbočili do volného lesa, už se hodily víc než dost. Pohodlně jsme zdolali malebný vrcholek Slunečná (996m), já a Lenka i vrcholové skalisko, a marně se snažili nasát zdejší dle mapy údajně zvýšenou energii. Následoval dlouhý sestup ke Křemelné, kde jsme na mostku pod někdejší obcí Stodůlky dali navlhlou svačinku a jeden pomatenec si zaplaval v ledových vodách krásné řeky. A pak zase jinou cestou vzhůru zpět, u silnice se odpojila Bohu a Saša a my s Lenkou osiřeli. Už nemrholilo, ovšem mlžná magická atmosféra vysídlené Šumavy si dala záležet; vychutnávali jsme. Následoval nejvyšší bod dne, vrcholek Pod Novou Studnicí (1015m), který jsem ztekl udatně direttisimou jižní stěny, a po půl hodině o metr nižší Větrný, kde stačilo obejmout trisingulační bod a bylo to v kapse. Lenka, vrcholy nesbírajíc, vše zdokumentovala. Zbývalo jen sestoupit, nasát ducha zaniklé obce Sonnberg, kterou už připomínají jen snosy a zplanělé ovocné stromy, nu a pak už kráčet vstříc večeru na chatě v parádní společnosti...


Přidáno: 21.3.2019 --- Fotky: B., Lenka

© 2019 PlzDi