Ráno je opět krásně a my se po snídani vydáváme jarními loukami dolů směrem k řece. Před 26ti lety jsem jako malý skautík šel na své první výpravě právě tudy, divokým a zapovězeným kaňonem Křemelné, a tak je na čase to po těch mnoha letech zopakovat. Sejdeme mezi stromy k hučícímu proudu a vnoříme se do hlubokého údolí, které je prosyceno vlhkostí a atmosférou zurčící řeky. Kráčíme po chvilkami neznatelné cestičce, po chvíli červené pruhy na stromech oznamují, že vstupujeme do I. zóny a v tu chvíli to začíná být opravdu to ono. Padlé stromy, mechy, vývraty a půdní sesuvy, občas přelézáme divoce popadané kmeny nebo skalky, to vše vedle krásně čisté, rašelinně zbarvené řeky. Je to divočina a nádhera. Ve vhodné chvíli se nám naskytne most v podobě padlého kmenu, takže přecházíme na druhou stranu. Pokus o přebrodění dopadá neslavně, proud nás strhává. Putujeme několik hodin, nespoutanost míst se zvolna otupuje, končí I. zóna, ale i tak je to parádní trasa, na jejímž konci svlažíme svá těla v hluboké říční tůni a trochu si zalezeme po skále, abychom se vůbec dostali na silnici a do civilizace v podobě Čeňkovy pily. Zastávky dosahujeme jen několik málo minut před příjezdem autobusu, takže vše klaplo znamenitě. Velká krása!


Přidáno: 19.6.2019 --- Fotky: B., Lenka

© 2019 PlzDi