Předpověď na neděli zní skvěle, takže vzhůru na Šumavu! Holi ještě nebyla na Ostrém a děti samozřejmě taky ne, Lenka tam sice byla, ale jen v mlze; no a že já si tam klidně vyběhnu zas, to se rozumí samosebou. Je březen, začátek kovidové paniky, tudíž jedeme autem. Parkujeme v Hamrech a stoupáme a stoupáme, na Statečku je tradičně už první sníh, dítka umdlévají, ale konec asfaltky a začátek lesní cesty jim naopak montuje vrtule do zadku a ztrácejí se nám vpředu. Počasí je skutečně velkolepé. Vidíme čím dál víc, na severu Plzeň jako na dlani a z vrcholu půl Šumavy jakbysmet. Jen je nahoře dost německých turistů, kteří tradičně hulákají na lesy až hanba. Tak po chvíli mizíme svačit dál mezi skalky, na slunci se vyhříváme jak ještěrky, diskutujeme problematiku zavřených hranic, neboť jsme na německé straně, nu a taky i jen tak dřepíme a nasáváme horský klid. Někteří si i schrupnou. Pokračujeme kousek po hřebeni, ťapkáme ve sněhu a když už děcka začínají zase trochu odpadat, lomíme to dolů. Seběhneme k autu, dospělí se ještě protáhnou na komíně v Zadních Hamrech, načež při pauze a svačině v lukách za Nýrskem přichází ta zpráva, že nastává celostátní karanténa a všichni mají být doma...

Přidáno: 26.10.2020 --- Fotky: B., Lenka, Áňa

© 2020 PlzDi