Chlum, 1191m
      zpět

   Všude mělo být všelijak, jen na jihu to vypadalo na krásné počasí. A tak jsme po obědě vyrazili spontánně k Prachaticím, abychom po deštivých dnech nasáli slunce a atmosféru babího léta. A za Prachaticemi Lenku napadlo, že jsme ještě nebyli na Chlumu a proč na něj tedy nejít! Inu, to bylo slovo do pramice. Tak jsme v půl třetí odpoledne teprve parkovali v Tisovce a vyráželi vstříc hvozdům vojenského prostoru. Pár kilometrů po žluté a pak už hezky načerno vzhůru svahem mezi prastarými buky na cestu, po ní kousek a pak už zase pěkně na divoko až na Chlumek (1025m), vedlejší to vrchol, z něhož už byl nečekaně pěkný rozhled na centrální Šumavu. Následně se stačilo držet hřebene a jen jít stále do kopce, světlo se stávalo hezky večerním, mezi stromy byly občas průhledy do vnitrozemí i na Novohradky, a po půl páté nás přivítal vrchol. Jeden z těch nejmajestátnějších v této opomíjené části Šumavy... A protože se mi zdála viditelnost nějaká dobrá, vydali jsme se k jihu hledat nějakou paseku nebo louky, kde by mohlo být vidět i dál - což se potvrdilo. Nejen, že jsme viděli krásné holiny vojenského prostoru a vrcholy Špičák, Lysá a Knížecí Stolec nad nimi, ale tam na jihu se nad hladinou Lipna parádně vypínala alpská zubatice, pěkně čerstvě pocukrovaná po zářijovém sněžení. Úžasný pohled... Nečekaně jsme tedy z jen takového spontánního výjezdu vytěžili maximum! Večeře a komín teplárny v Prachaticích, to obojí už bylo jen třešinkou na chlumském dortu ;)


Přidáno: 30.6.2021 --- Fotky: B., Lenka


© 2021 PlzDi