Počasí vypadá nadějně, zdá se, že by mohl vyjít pobyt nad mraky, tak tedy vzhůru na nejbližší cíl, kde jsme ještě nebyli. Masiv Hoher Bogen by za ideální konstelace byl výletem na celý den, my však máme pouze dopoledne, tudíž se spokojíme „jen” s pěti vrcholy, které mají přes 1000m. Cesta hnusnou šedivou dekou končí kousek za státní hranicí, inverzní oblačnost jako by se držela někdejší železné opony. Pod samotným cílovým masivem však vjíždíme do mraku zas a od parkoviště Schwarzholz tak vyrážíme v mléčném chladivém povlaku. Ten končí po pár stovkách metrů, kdy se skrz mlhu začíná prodírat slunce; jeho boj s mlékem trvá asi půl hodiny, kdy nepřetržitě stoupáme a kdy je nám jasné, že nakonec dojdeme nad mraky a budeme se hřát v podzimní záři. Pak už je to pecka, odbočujeme z asfaltky na malou lesní cestu, odskočíme na Pürzerriegel (923m) a pak už dosahujeme hlavního hřebene, který nás přes dvě tisícovky dovede až k hlavnímu vrcholu s dvěma věžemi, jimiž kdysi hoši z NATO odposlouchávali rudé rejdy v našem rozvinutém socialistickém Československu. Vyhlídková plošina je přístupná, eura jsme vzali sebou, tak tedy prozíravě rychle vzhůru. Výhled snů snad ani netřeba komentovat, ovšem po pár minutách kochání se mraky začínají výhružně zvedat, vichr zesiluje a když sestupujeme po schodech zase dolů, je už naprostá mlha. Ó, jak se vyplatilo vyrazit brzo! Všichni ti, kteří čekali na lanovku, ušetřili si námahu a stoupají až teď proti nám po schodech, ti už neuvidí nic. My se v čím dál větším lidském mumraji moc nezdržujeme, jdeme hřebínkem přes skutečný nejvyšší bod masivu jménem Schwarzriegel (1079m) a o pár desítek minut haluzně vyjdeme opět na slunce, které severní stranu masivu stále ještě osvětluje. Odmázneme zbylé dva vrcholky a pak hurá pěkně na drsno po sjezdovce dolů k autu s pocitem, že ty tři dopolední hodiny vyšly epesně...

Přidáno: 4.1.2025 --- Fotky: B.

© 2025 PlzDi