Po mrazivém spánku v autě vstávám za tmy a přejíždím do Finsterau, abych ukrojil další kus Šumavy, kterou jsem ještě neviděl. Přibližovací pochod od parkoviště na Bučinu začíná za tmy, která jen zvolna přechází v šero ve chvíli, kdy já přecházím státní hranici do Čech. Projdu kolem horského hotelu a stoupám dál až k Alpské vyhlídce a přilehlému vrcholu. Alpy dnes nehrozí, ale vycházející slunce i tak čaruje a tvoří krásné ráno, v opojení kráčím liduprázdnými zasněženými loukami na jih, kde se napojím na červenou značku a na kraji lesa, v teple na slunečním svitu, dám konečně pořádnou snídani. Po ní následuje nejkrásnější část u bývalé obce Chaloupky a stejnojmenného vrcholu, zejména sestup po bílé pláni ke státní hranici a I. zóně národního parku je svojí atmosférou úžasný, neboť si člověk přijde daleko od všeho shonu a tak trochu i v ilegalitě, přitom hraniční pásmo už zde dávno není... Je to samozřejmě iluzorní, neboť o kilometr dál za státní hranicí vesele frčí běžkaři a život tam plyne normálním tempem. Dole v zakázané zóně překonám trochu dramaticky Červený potok tekoucí mezi hromadami sněhu a pak stoupám k vrcholu Reifenspitz, který se mi schovává a trochu se motám, než jej naleznu. Následuje cesta po státní hranici nad bývalou vsí Stodůlky, bílé pláně opět sálají atmosférou opuštěnosti a jsou díky silnému větru nehostinné až hanba, je to zážitek.
   Po delší chvíli se nořím opět do lesa, přecházím na německou stranu a zakázanou zónou bez cest sestupuji k jezírku Hammerklause, od nějž už se zase stoupá, a bez dalších příhod dosahuji vršku Reuten (1027m). Po silničce se vracím zpět k Finsterau, koukám na bavorské běžkaře, kteří zde mají upravenou stopu v tom duchu, že jezdí stále dokola asi 1km po velké louce... Nechápu absolutně smysl jejich konání. Na slunci dělám opět pauzu, zhltnu nějaký oběd a pak bojuju celkem dost dlouho se třemi vrcholky na náhorní planině severně od Finsterau. Bez cesty v zasněženém lese mi dá zabrat zejména Sandberg (1082m), ale nakonec slavím úspěch a přes Finsterauer Filz docházím zpět k autu. Tam ještě tři odskoky na blízké malé tisícovky a přejíždím pod poslední cíl dne, kterým je masiv Grosse a Kleine Kanzel. Auto na parkovišti a směle vzhůru, sníh už zde není téměř žádný, za hodinku mám sice hotovo, ale vyčerpání už se hlásí o slovo. Nicméně po dvou předchozích dnech v šedi oblak a mlhy to dnes byl parádní slunečný den!


Přidáno: 27.11.2025 --- Fotky: B.

© 2025 PlzDi